Ty máš právo akorát na...

63. kapitola

Probudil jsem se už kolem osmé, ale Kook už byl i tak vzhůru. "Měl bys odpočívat. Byl jsi dlouho vzhůru." Zavrtěl hlavou a dál se připravoval v mých vlasech. "Ne. Vyspal jsem se dost. Teď pojďme něco podniknout, protože zítra musíš do školy." Povzdechl jsem si, ale jeho povzdech mě varoval před protesty. "A co máš na mysli?" Zeptal jsem se nakonec, smířený, že se škole nevyhnu. "No. Určitě nezůstaneme doma. Mohli bychom do obchoďáku? Potřebuju koupit dárek pro Mina k narozeninám. A možná bychom se výjimečně mohli najíst v KFC?" Spokojeně jsem se usmál. Vždycky fastfoody zamítal. "Stejně tam potřebuju taky." Usoudil jsem. "Fajn. Ale nejprve sprcha a snídaně. Jdu první." Zvedl se a když jsem ho chtěl následovat, zarazil mě. "Sám. Abychom taky někdy vyšli." Nespokojeně jsem zamručel a odešel do kuchyně zatím si udělat kafe. Na rozdíl od něho bych ještě spánek snesl a jsem si jistý že si toho je dobře vědom.

...

"Jdeš?" Vzbudil mě pobavený hlas. Unaveně jsem se protáhl. "Mohli jsme si ještě přispat, kdyby někdo pořád tak nespěchal." Zamumlal jsem a protáhl se, jak jen to auto dovolovalo. "Ale no tak." Políbil mě na čelo. "Mysli na KFC." Zavrtěl jsem nad ním hlavou a radši se vydal z garáží. Dohnal mě pár rychlými kroky. "Tak? Kam chceš jít?" Podíval jsem se na Kooka. "No vezmeme to nejprve do patra." 

...

Po dvou hodinách, jsme byli sice vyčerpaný, ale měli jsme vše co jsme chtěli. JiMinovi nakonec koupil koženou bundu, o které neustále mluvil a pandu. Kromě toho jsem převážně nakupoval já, oblečení, abych si ho mohl nechat u něho a ne ho neustále nosit domů. A pak... Mi koupil plyšovou myš. A za boha si nenechal rozmluvit, že o něco takového nestojím. Povzdechl jsem si. "No tak." Usmál se Kookie. "Už se jdeme najíst." Ujistil mě a zamířil ke KFC.