Ty máš právo akorát na...

75. kapitola

"A co my? Půjdeme pro dnešek domů?" Zvedl jsem pohled ke Kookovi. "Už nemáš práci?" Zeptal jsem se překvapeně. Poslední dny jsme tady byli minimálně do pěti. "Mám. Ale ta počká na zítra." Zkrabatil jsem čelo. "Děje se něco?" Zvedl ke mně pohled. "Ne, proč?" Povzdechl jsem si. Vstal jsem a přešel jsem k němu, abych si mu sedl na klín. "Vidím to na tobě. Od doby, co volal YoonGi, jsi divný." Pousmál se. "Mám o něho jen starost. Sice mývá šílené nápady, ale tohle bylo nečekané." Nelhal, ale měl jsem pocit, že mi neřekl úplně všechno. "Dobře." Políbil jsem ho a já se k němu spokojeně přivinul. "Miluju tě." Pousmál jsem se. "Já vím. Vždyť jsi moje osobní klíště." Políbil mě. "Já tebe." Zašeptal mi do úst a tiskl si mě k sobě. "Půjdeme domů." Zamručel nakonec a vstal se mnou v náručí. "Umím chodit, víš?" Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. "Vím." Usoudil, ale stejně mě nesl k autu. "Jenže tě mám rád u sebe." Špitl mi nakonec do ouška a zkousl ho. Lehce jsem vzdychl. Pousmál se a položil mě na zem, aby mi otevřel dveře od auta. "Mlč." Špitl a přitiskl se na moje rty. "Jsou tu lidi." Zamručel jsem na něho. "No a?" Zavřel za mnou dveře, když jsem nastoupil a šel na stranu řidiče. "Jen ať ví, že jsi jen můj." Stiskl mi stehno a konečně vyjel. Chtěl jsem být co nejdříve doma. "Co budeme dělat?" Pousmál jsem se. "Můžeme si prostě jen lehnout k televizi?" Překvapeně jsem zamrkal. "Ty se chceš válet, jo?" Pokrčil rameny. "Každý má takové dny." Zamručel a zaparkoval. Každý až na něho. "Musím ještě s Montym. Ale pak se chci jen válet." Natáhl jsem se k němu a lehce ho políbil. Přelezl jsem si k němu na klín. "Co to děláš?" Pozvedl obočí, ale já se jen pousmál. "Co myslíš?" Přisál jsem se mu na rty. Bože, miloval jsem ten pocit. Odtáhl jsem se a zkoumavě se na něho zahleděl. Polibky mi sice oplácel, ale... Nebylo to ono. Co se děje? Strach vystřídalo pobavení. Klížila se mu očka. "Promiň." Nesouhlasně jsem zamručel. "Ale no tak. Polez ven." Vystoupil jsem a podal jsem mu ruku. "Pojď." Vzal jsem ho nahoru. "No ahoj." Podrbal jsem Montyho a Kooka odvedl rovnou do postele. "Lehni si." Sundal jsem mu sako i s košilí a jen co si lehl, stáhnul jsem mu kalhoty. "Zajdu s Montym ven." Ujistil jsem ho, ale Monty si vyskočil k němu a dal mi tak jasně najevo, že on nikam nejde. Uvelebil se a spokojeně zavřel oči. "Asi se vyvenčil, když byl s YoonGim. Pustíš film?" Přikývl jsem a donesl jeho notebook, svůj jsem nechal v kanceláři. Pustil jsem nějakou komedii, co měla dobré hodnocení a vlezl si k těm dvěma do postele. Objal jsem Kooka okolo pasu a přivinul si ho k sobě. "Vyspi se." Pousmál se a stulil se mi do náruče. Potěšeně jsem zamručel. Tohle se nestávalo a proto to bylo tak dokonalé.