Opravdu nechápu co si ten spratek o sobě myslí. Proč se vůbec tak diví, že jeho otci došla trpělivost??? Já bych se na jeho místě spíše divil, že mu vydržela tak dlouho. "No?" Zamručel jsem, když se ozval přes komunikátor JiMin. "Máš hovor na lince dvě." "Koho?" Koukl jsem se na hodiny. Mám na něho pět minut. "Pana Kima." Odvětil. "Co? Kterýho?" Doufal jsem, že zase neotravuje mladej. "Ředitel." Odvětil a já si převzal hovor. "Dobrý den. Jung JungKook jak vám můžu pomoct?" Opřel jsem se více do křesla a čekal co zase chce. "Chtěl jsem vám poděkovat za vaši dobře odvedenou práci." Vysvětlil. "Není třeba. Jak jste sám řekl, je to moje práce." Odvětil jsem. Věděl jsem, že to není to, co chce hlavně. "Tak o co jde, pane Kime?" Pobídl jsem ho, že může jít rovnou k věci. Neměl jsem čas na tyhle kecy. Za chvíli mi přijde další klient. "Chtěl jsem vás poprosit, jestli byste na něho nemohl trochu dohlédnout. Co se týče těch veřejných prací a tak. Najmul bych si jiného, ale oni jsou neschopný vlastní vůle." Zamračil jsem se. "Svojí práci jsem udělal. Nejsem chůva." Mračil jsem se do telefonu. "Ano, dostanete trojnásobek." Snaží se mě podplatit? S kým si myslí, že mluví. "Nejsem na prodej. Nepotřebuju vaše peníze. Mám tu klienta, omluvte mě. Nashledanou." Nauvěřitelné. Položil jsem telefon. Co si myslí?
ČTEŠ
Ty máš právo akorát na...
AdventureMladý JungKook vystudoval teprve před rokem, ale už teď je uznávaným a jedním z nejlepších právníků v Jižní Koreji. Pomohlo mu k tomu nejen jméno jeho otce, ale i jeho píle a vůle dosáhnout svého. Jednoho dne si ho tak najme majitel největší Korejsk...
