Ty máš právo akorát na...

23. kapitola

"Stalo se něco?" Nějak znejistěl. "Ne, nic." Zavrtěl hlavou. Lhal. "Fajn. Tak pojedeme. Došel jsem se převléct a čekal na něho u auta.

...

Celou cestu byl zticha. Zaparkoval jsem a chytl ho za ruku, aby nemohl vystoupit. "Co se děje?" Chtěl protestovat, ale můj pohled mu dal jasně najevo, že to nemá cenu. "Tak?" Povzdechl si. "Včera..." Zašeptal, ale myšlenku nedokončil. "To co jsem řekl, tak platí. Nezměním to. Už vůbec ne ze dne na den." Ujišťoval jsem ho. "O to nejde..." Zčervenal a já se pousmál. Otočil jsem si ho k sobě, když chtěl znovu vystoupit a lehce ho líbl na rty. Přece jen jsme byli na parkovišti a přes sklo nás mohl kdokoliv vidět. "Neboj. Ani to nehodlám měnit." Vystoupil jsem a vedl ho do nemocnice k mému známému. Hned se ho ujal.

...

Tae vylezl z ordinace se zabandážovaným ramenem, v šátku na hrudi. "Tak co?" Zvedl jsem se. Podal mi papír. "Prý je naražené a mám tam nalomenou kůstku a natažený sval. Vůbec bych to neřekl." V jeho hlase bylo překvapení. Usmál jsem se. "No jo. Domluvím s Joonem, že nemůžeš pracovat. Ten týden už necháme být. Tady se píše že to musíš mít skoro dva měsíce?" Zvedl jsem k němu pohled. "Jo," zamumlal mrzutě. Usmál jsem se. "Aspoň se nebudeš rvát." Uraženě našpulil pusu. "Neboj... Postarám se o tebe, ty můj mrzáku." Prohrábl jsem mu vlasy. "Pojedeme domů. Celý víkend se o tebe můžu starat." Odešli jsme do auta, ale teprve, když jsem parkoval v garáži jsem se odvážil si ukrást jeho rty. Vpil jsem se do nich. "Tak pojď. Co bys chtěl dělat?" Vystoupil jsem a následoval ho ke dveřím. "Hm... Musíme být celý den doma?" Zavrtěl jsem hlavou. "Dobře. Pojďme se podívat na film a odpoledne pojďme ven." Usmál jsem se. "Dobře." Odemkl jsem dveře a zul se. "Jen se převléknu." Ujistil jsem ho a přivítal se s Montym. Navlékl jsem na sebe domácí oblečení a nakoukl do pokoje. "Počkej. Pomůžu ti." Vysvobodil jsem mu opatrně ruku že šátku a pomohl mu převléknout triko. Zrudl a měl na tváři protesty, ale nic neřekl. Líbl jsem ho na rty, než jsem mu přetáhl přes ruce triko a přetáhl mu ho přes ramena. "Musíš to nějak ošetřovat?" Kývl a ukázal na mast na posteli. "Dobře." Usmál jsem a opatrně mu jí zase zafixoval na hruď šátkem. Trochu zkřivil obličej. "Bolí?" Povzdechl si. "Nechoval se k tomu zrovna šetrně. Navíc mi tu kůstku rovnal. Musí být poškozena už nějakou dobu. Pohnul s ní, aby jí srovnal, takže zase povolila tam kde špatně srostla. A uvolnila ten natažený sval." Povzdechl si. "Bude to dobrý." Ujistil jsem ho a odvedl na pohovku. Zapnul jsem film, který včera neviděl, protože hned usl a přivinul si ho k sobě. Opřel se mi o hruď a spokojeně se uvelebil. "Převážeš mi to, až si to namažu večer?" Zvedl hlavu, když byl film skoro u konce. Tak proto se tak přemýšlivě mračil? Bál se zeptat? Styděl? "Samozřejmě, že ti to budu ošetřovat. Jak často, si to máš mazat?" Opatrně jsem si ho upravil. "Dvakrát denně." Usmál jsem se a kývl. "Dobře."