Ty máš právo akorát na...

44. kapitola

"Shání tě otec." Houkl jsem na Taeho, rozvaleného na gauči, zatím co jsem si sušil vlasy. "Už se vrátil a děsí se, že nejsi doma a nezvedáš mu telefon." Tae zaklonil hlavu přes opěrku gauče, aby na mě viděl. "Hm... Asi ho mám někde vybitý. Co jsi mu řekl?" Pokrčil jsem rameny. "Že nejspíše někde někoho mlátíš." Pokrčil jsem rameny a on na mě vykulil oči. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. "Že nevím kde jsi, ale že se nemusí bát, protože na policii nejsi a od posledního incidentu na který mě zavolal s tebou nebyl žádný problém." Přešel jsem k němu a sklonil se, abych mu vtiskl polibek na rty. "Oblíkni se. Vezmu tě tam cestou do práce." Zamračil se a zavrtěl hlavou. "Nediskutuju o tom, TaeHyungu." Sklopil poraženě oči. Povzdechl jsem si. "Promiň, Tae." Klekl jsem si před něho, abych na něho pořádně viděl a políbil ho na čelo. "Nechtěl jsem." Pocuchal jsem mu vlásky. "Ale stejně tě tam odvezu." Zamračil se. "Poslouchej." Zvedl jsem mu hlavu, když jí sklonil ještě víc. Zadíval se mu do očí. "Vezmu tě domů a pojedu do práce. Mám tam pár případů, které potřebuji vyřešit a poslední dobou se víc věnuju tobě než práci. Ty půjdeš domů, strávíš nějaký čas se svým otcem a večer pokud budeš chtít, můžeš jít ke mně." Jeho oči se trochu projasnily, i když dále vyzařovaly smutek. "Vážně?" usmál jsem se a kývl. "Samozřejmě. Slíbil jsem ti, že tu budeš mít vždycky dveře otevřené. A já neslibuju jen tak do větru." Políbil jsem ho a přivinul si ho k sobě. "Táta se to nesmí dozvědět... Tohle by nikdy nedovolil." Zašeptal a já se pousmál. "Jsi už skoro dospělý. Je mi jedno, co si myslí tvůj otec. Ve chvíli kdy budeš plnoletý už tě od sebe stejně nikdy nepustím." Jeho očka se rozzářila nadějí. "Ani se neptej. Myslím." Usmál se a políbil ho do vlasů. "Miluju tě." Rozcuchal jsem mu vlasy. "Jdi se obléknout." Políbil jsem ho a odešel si do pracovny pro věci.