Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola dvacátá pátá

Sasuke po zbytek neděle Naruta už nespatřil, přesto věděl, že je doma. Za prvé to dokazovaly jeho boty uložené pečlivě v botníku, za druhé nepostřehl bouchnutí domovních dveří a za třetí, když se objevil za dveřmi pokoje pro hosty, slyšel odtamtud nějaký zvuk pocházející nejspíše z notebooku.

Měl nejdřív chuť zaklepat a zkusit si s ním ještě promluvit, ale nakonec to zavrhl. Nejspíše by z toho vznikla jenom další zbytečná hádka a on neměl nyní sebemenší chuť se hádat. Dokonce se chvíli pral i s možností, že zavolá Itachimu a ,,pochlubí" se mu, jak jejich rozmluva proběhla. Jeho starší bratr mu už v pátek večer, před tím, než se to všechno ještě víc posralo, cpal do hlavy, aby si promluvili.

,Jsem dost starej na to, abych si problémy řešil sám. Nemůžu ho otravovat s každou maličkostí, zvláště potom, co jsem byl na něj tak hnusnej a vzhledem k tomu, že by mi to Deidara dal ještě sežrat, kdyby se to dozvěděl,' pomyslel si v duchu nepříjemně.

Zabarikádoval se nakonec u sebe v pracovně, kde se rozhodl napsat nějaký stručný a jasný posudek na to, aby neměl Sai těžké, najít si další dobře placené místo.

***

V pondělí ráno vystřelil mladý černovlásek z domu ještě dřív, než jeho manžel. Potřeboval si všechno nachystat a v duchu už si zapisoval neviditelný seznam toho, co dneska bude muset ještě zařídit, nehledě na to, že bude muset vypsat novou volnou pozici asistenta, pokud jeho otec už nenašel vhodného kandidáta.

,Možná bych mu měl ukázat, že mám vážně zájem o to, to zkusit, a že to nejsou jenom planý řeči,' pomyslel si v poklidu černovlásek, když si rovnal papíry na stole a přitom čekal, až se mu zapne firemní počítač.

***

O chvilinku později se ozvalo tiché zaklepání na dveře a po Sasukeho vyzvání vstoupil dotyčný dál.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, šéfe?" pousmál se jemně Sai, který neměl nejspíše ani potuchy o tom, co jej právě za pár minut čeká.

,,Sedni si," kývnul Sasuke k volné židli před jeho pracovním stolem.

Sai pocítil lehkou nervozitu v kostech, když zaslechl ten povýšený a chladný hlas, a když se podíval do těch temných neústupných očí.

,,Děje se něco?" zeptal se černovlásek trochu přiškrceným hlasem.

,,Vzhledem k tomu, že si nejspíš nerozuměl tomu, že v pátek se mi to prostě nehodí sis zasloužil vyhazov," prohodil Sasuke s ledovým klidem v hlase i ve tváři.

Sai se na něj vykuleně podíval.

,,C-cože?" vykoktal překvapeně a srdce v hrudi se mu rozbušilo o něco rychleji, než byl jeho normální rytmus.

Uchiha krátce přikývnul.

,,Bohužel si svou zprávu a fotku poslal v nesprávný moment a to právě ve chvíli, kdy držel telefon můj manžel."

,,On ti leze do telefonu?" ušklíbnul se najednou lehce posměšně Sai a trochu se narovnal na židli.

,,Ne a upřímně ti do toho nic není. Takže bych byl rád, kdyby tvůj odchod dneska proběhl v klidu, než se toho ujme můj otec," zamručel nepříjemně Sasuke a posunul před Saie několik papírů, ,,tady mi to dvakrát podepiš, zbytek papírů ti zašle účetní a v těch modrých deskách je tvoje doporučení pro snazší najití práce."

Černovlásek se na něj s lehce pootevřenou pusou zadíval. Ze začátku si myslel, že je to jenom fór, ale když si všimnul tučného písma ve slově výpověď, útroby se mu opravdu nehezky stáhly a v duchu si nadával nepěknými jmény. Přitáhnul si papíry k sobě a natáhnul se po propisce, kterou mu Sasuke podával. Nedbale podškrábnul dva papíry. Jeden vrátil Sasukemu, druhý si nechal a založil ho mezi ostatní.