Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola devátá

Moc děkuju všem, kterým se tato povídka líbí! Děkuju za přečtení, votes i povzbuzující komentáře ^-^

Itachi s Deidarou se zdrželi ještě dobrou hodinku a půl, kde mezitím padla i druhá lahev vína, kterou společně vypili.

Naruto byl příjemně překvapen z toho, jak jsou oba dva k němu přátelští a otevřenější, i když ho znají pouhý den. S příjemným pocitem na srdci zjišťoval, že se mezi nimi vytváří pěkné pouto přátelství, které bude určitě postupem času více a více sílit.

Vyprovodil je ke dveřím a rozloučil se s nimi se slovy, že kdykoliv se zase mohou stavit na návštěvu, popřípadě, že by se on se Sasukem zastavili u nich, aby si prohlédnul, jak zase bydlí oni.

Když za nimi zavřel dveře, v domku se rozhostilo nepříjemné ticho. Lehce zkrabatil čelo a našpicoval uši, aby popřípadě zjistil, kde se jeho uražený manžel nachází. Neslyšel tekoucí šum vody, takže koupelnu zavrhnul. Jediné, co ho napadlo bylo to, že by se mohl ukrývat u sebe v pracovně. Rozešel se tedy tam, aby se o tom přesvědčil.

Kloubkem ukazováčku zaťukal třikrát na dřevěné nalakované dveře a vzal za kliku. Střapatou blonďatou hlavou nakouknul dovnitř a uviděl černovláska jak uraženě sedí za stolem.

,,Už odešli," informoval ho, ani sám nevěděl proč.

,,Bavili jste se?" ušklíbnul se ironicky Sasuke a zvedl k němu pohled.

,,Jo. Dozvěděl jsem se o tobě spoustu zajímavých informací."

,,Opravdu? Jak moc se mě snažili pomluvit, aby mě ti zprotivili?" pozdvihl tázavě obočí.

,,Nemuseli se snažit moc. Protivnej se mi zdáš už od včerejška,"

Sasuke se zamračil a zabubnoval několikrát bříšky prstů do desky stolu.

,,Hádám, že spolu asi nebudeme jen tak vycházet, že?" nadhodil.

,,Pokud se budeš chovat jako debil, tak já ti to rozhodně ulehčovat nebudu," mrknul na něj blondýnek a zavřel za sebou dveře.

***

Pro Naruta konečně nastalo tolik očekávané pondělní ráno, že se dokonce vzbudil ještě před tím, než se společnou ložnicí rozezněl otravný budík.

Jeho nechtěný nocležník dál spokojeně pochrupoval vedle něj, natisknutý téměř na kraj postele, jako kdyby se ho snad štítil.

Blondýnek měl předtím, než ještě vstal, nehorázné nutkání ho strčit dolů a oplatit mu tím tak jejich svatební noc.

Nakonec to vzdal s myšlenkou, že se mu může pomstít téměř kdykoliv a posadil se na posteli. Podle zvyku se pořádně protáhnul a pak spustil nohy na zem. Postavil se a jen ve svých oblíbených srdíčkových trenkách se přesunul do koupelny, kde se rychle osprchoval a provedl ranní hygienu.

V kuchyni do sebe rychle kopnul hrnek kávy s cukrem a mlékem, v chodbě si utáhnul kravatu škrtící jeho krk, popadnul kožený kufřík a se spokojeným pohvizdováním vyšel do příjemného a ještě ospalého rána.

Jak už si zjistil včera, do jeho práce to bylo z jejich rodinného domku necelých dvacet minut klidnou chůzí, a proto se rozhodl jít pěšky. Proč by měl jet autem, když se mohl ráno tak pěkně projít. Času měl přece ještě dostatek.

Cesto do práce si koupil v trafice ranní noviny, jak měl ve zvyku a pokračoval dál, než se dostal k velké zmodernizované budově jedné z největších bank Japonska.

***

Pro Sasukeho nezačalo ráno tak příjemně, jako pro jeho manžela.

Pořádně se vzbudil až poté, co jeho budík na telefonu začal po třetím odložení vyřvávat na celou ložnici tolik iritující proubouzecí zvuk. Chňapl zamračeně po telefonu a budík konečně vymáčknul. Párkrát zamrkal a obrátil se z boku na záda. Podíval se vedle sebe na ustlané místo a povytáhl obočí.

,To jako opravdu šel do práce nebo je to jenom raní práče?' pomyslel si rozmrzele.

Když však po ranní očistě prošel celý byt a po blonďákovi nebylo nikde ani památky, odfrknul si a zavrtěl nad ním hlavou.

,Bankéř... Co to je za zbytečný povolání tohle? Vždyť mu to nemůže vynášet dostatečný peníze na to, aby byl spokojenej a nic mu nechybělo.'

I přes to, že vstal až po několikátém odložení budíku, přece jenom měl dost času na všechno.

S hrnkem kávy z předraženého kávovaru se přemístil do pracovny, kde si naskládal do černého kufříku všechny materiály. Jako správný Uchiha samozřejmě pracoval ve firmě svého otce na dost dobře placené pozici. Stejně jako jeho starší bratr.

Nespokojeně zamručel nad myšlenkou, že se s ním dneska zase uvidí. Díky němu a jeho povedenému manžílkovi s Narutem v sobotu po zbytek dne téměř nepromluvili. To samé platilo i v neděli, kdy to vypadalo, že se sami sobě snaží vyhýbat. Jedli zvlášť, každý pobýval v jiné části domu a spát šli sice do jedné ložnice, ale každý v jiný čas, aniž by tomu druhému popřál aspoň dobrou noc.

Netušil proč je z toho tak rozladěný, ale nehodlal se tím zabývat. Rozhodně se nebude lísat o pozornost. To nebyl jeho zvyk. Všichni nadbíhali jemu a předháněli se o jeho přízeň. Nebude to měnit.

***

Šedovlasý muž se zvláštní jizvou přes levé oko se s pozdviženým obočím díval na předělanou jmenovku na pracovním stole svého podřízeného.

,,Uniklo mi snad něco?" uchechtl se zvědavě a těkal pohledem z jmenovky na blondýnka.

Ten lehce zrudnul a nervózně se podrbal na zátylku. Na dřevěné jmenovce, kde dříve stálo Naruto Uzumaki, se tentokrát s inteligentně přilepeným papírkem vyjímal dodatek. Nyní tam stálo Naruto Uzumaki-Uchiha.

,,N-no, v pátek... Ehm, jsem se ženil," vykoktal.

,,Nevěděl jsem, že někoho máš. Nikdy si se nezmínil a ještě donedávna o tobě bylo známo, že jsi nezadaný,"

Naruto si zhluboka povzdechnul.

,,Upřímně jsem taky nevěděl, že se budu ženit, dokud s tím nepřišli naši," uvedl na pravou míru.

,,Vaši?"

,,Víte, šéfe, on to byl domluvenej svazek. A... Já..." zadrhnul se a nevěděl kudy kam.

,,Nechceš se o tom bavit, rozumím," přikývnul Kakashi s mírným úsměvem na rtech, ,,řeknu Ino, aby ti zařídila pořádnou jmenovku."

,,Díky, šéfe," úlevně si oddychnul.

,,No a teď zpátky k tomu, proč jsem vlastně přišel,"

***

Sasuke zamračeně čekal, než s ním prosklený výtah vyjede do nejvyššího parta Uchiha Corporation. Kolikrát mu ta cesta nahoru připadal téměř nekonečná. Díval se na probuzené město pod sebou a jeho mysl nečekaně zabloudila k blondýnkovi a sám se přistihl u toho, že přemýšlí nad tím, co právě asi dělá.

Výtah se s cinknutím zastavil. Robotický hlas v reproduktoru mu oznámil, že dorazil do posledního patra. Dveře se otevřely a Sasuke tak mohl konečně vyjít z toho pro něj stísněného prostoru ven.

Rozešel se dlouhou chodbou po rudém koberci, ale rozhodně si nepřipadal jako kdovíjaká celebrita. Jeho kroky byly dlouhé a rychlé a mířily přímo do otcovi kanceláře, kde se měl dozvědět, co pro něj na dnešek chystá.