Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola padesátá druhá

Sasuke s nechutí vstupoval do své kanceláře. Trochu se obával toho, že tam na něj bude čekat další překvapení, jako včerejšího dne. Úlevně si oddechnul, když na stole žádnou kytici neviděl. Stejně v něm však přebýval pocit, že to Sai jen tak jednoduše nevzdá a jenom čeká na další vhodnou příležitost, jak s ním navázat další kontakt.

Cuknul sebou, když na dveřích uslyšel zaklepání. Odkašlal si.

,,Dále!" houknul směrem ke dveřím a sám si sundával sako, aby jej mohl přehodit přes opěrku křesla.

Do prostorné kanceláře vstoupil jeho straší bratr s nějakým malým balíčkem v ruce.

,,Co to je?" zajímal se hnedka, aniž by ho pozdravil.

Itachi pokrčil rameny.

,,Potkal jsem na recepci kurýra, sháněl se po tobě, tak jsem řekl, že to přeberu," odvětil zamyšleně.

Sasuke trochu nakrčil obočí.

,,Nic jsem si neobjednal. Od koho to je?"

,,Nevím, je tu jenom tvoje jméno a adresa do práce," zamumlal dlouhovlásek a postavil balíček na stůl.

Sasuke cítil nepříjemný pocit, který mu začínal svírat útroby. Sledoval balíček stojící na svém stoje a čekající na to, až ho někdo konečně rozbalí a on tak bude moci světu ukázat, co skrývá za tajemství.

,,Neotevřeš ho?" zajímal se starší Uchiha.

Byl upřímně zvědavý, co jeho mladšímu bratrovi přišlo za dáreček. Z kartonové krabičky nebylo možné poznat, od koho je a to jeho zvědavost akorát přiživovalo.

,,Nemám čas zabývat se kravinama, mám práci," zamručel Sasuke, vzal balík do ruky a šoupnul ho do prvního volného šuplíku ve stole.

***

- O pár hodin později -

Sasuke už několik minut zamračeně zíral na balíček, který stál na jeho stole a tiše se mu vysmíval. Jen, co se za Itachim zavřely dveře, pustil se do své práce, čekali ho ty zatracené pohovory, které zmáknul během uplynulých několika hodin a na podivný balíček zapomněl. Jenže jakmile jeho kancelář opustil poslední z adeptů, ucházejících se o nabízené místo asistenta, jeho mysl se okamžitě přenesla na balíček schovaný v zásuvce stolku.

Nakonec mu zvědavost nedala a trochu roztřesenými prsty se natáhnul pro malý vysouvací dopisní nožík, aby mohl krabici otevřít. Překvapeně zamrkal, když vevnitř našel ve sněhově bílé podestýlce v nádherném balení už od pohledu velmi drahé hodinky.

,,Co to kurva je?" nechápal a zamručel si pro sebe nahlas.

Bylo mu už dopředu jasné, že tohle rozhodně není dárek od jeho manžela. Nepomyslel si to ani na vteřinu.

Vyndal zabalené hodinky a prohlídnul si je zblízka v ruce. Jeho zrak, ale najednou upoutal složený lísteček, který byl schovaný pod krabičkou. Natáhnul se pro něj a rozložil ho.

Můžeš si stopnout, jak dlouho mi bude trvat, než ti otevřu oči a dokážu ti, že my dva jsme pro sebe stvořeni.

Černovlasý mladík okamžitě zmuchlal papírek v ruce a hodil jej rovnou do koše.

,To snad nemyslí vážně,' pomyslel si vztekle a zatínal čelist.

Netrvalo dlouho a papírku v koši dělaly společnost jak krabice, tak i velmi drahé hodinky.