Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola osmá

Poté, co konečně vybavili kuchyň a zbavili se všech krabic, domem se znovu rozezněl zvonek.

Naruto se překvapeně podíval na Sasukeho, stejně jako on na něj.

,,Čekáš někoho?" zeptal se jako první blonďák.

,,Ne, ty?"

,,Kdybych někoho čekal, neptám se tě," protočil očima modroočko ironicky, ,,dojdu tam,"

Proběhl dlouhou chodbou ke dveřím a vzal za kliku. Rozpačitě se usmál na nové hosty přešlapující za dveřmi s dvěma lahvemi vína.

,,Ahoj, nerušíme?" pozdravil ho Itachi s jemným úsměvem na rtech.

Vedle něj postával Deidara.

,,N-ne, p-právě jsme dovybalovali kuchyň. Pojďte dál," rozpačitě se podrbal na zátylku a ustoupil za dveře, aby návštěva mohla projít.

,,Neviděli jsme se před pár hodinama?" ozval se najednou známý hlas s chodby, ,,Musíš mě vážně otravovat ještě teď?"

Sasuke postával kse ousek od nich s pozdvihnutým obočím a založenýma rukama na prsou.

Itachi se ušklíbnul a pozvedl jednu lahev vína.

,,Narušili jsme vám snad nějaké intimní sbližující se plány?" zašvitořil uštěpačně.

Naruto se překvapeně rozkašlal.

,,To vážně ne, ttebayo," zavřel za nimi dveře a rukou jim pokynul do vnitřku domu, ,,rád vás zase vidím."

Sasuke protočil očima.

,,Nemusíš si před nimi hrát na slušňáčka a říkat jim, jak rád je vidíš, když to nemyslíš vážně. Klidně jim řekni, ať se vypakujou. Oni to pochopí." ušklíbnul se.

Blondýnek se zamračil.

,,Na rozdíl od tebe, je skutečně vidím rád. Oni se ke mně celou dobu chovali přátelsky," prsknul se vztyčenou bradou a neušli mu pobavené úšklebky, který se vyjímaly na dvou nových tvářích.

Mladší Uchiha se zamračil a otočil se k nim zády.

,,Vážně jsem to s tebou vyhrál," zamručel nespokojeně a rozešel se do obývacího pokoje.

***

,,Omlouváme se, že to tu vypadá tak, jak to tu vypadá, ale nestíháme," usmál se na nové hosty Naruto, když přinesl do pokoje čtyři sklenky na víno.

,,Nemusíš se jim omlouvat, jim je jasný, že nemáme v prdeli vrtuli, abychom to stihli takhle rychle vybavit," protočil Sasuke očima.

Byl usazený ve velkém měkkém křesle s nohou ledabyle přehozenou přes druhou a dost jasně svým otráveným výrazem dával najevo, že mu jejich společnost nedělá moc dobře.

,,Je to slušnost," syknul po něm nepříjemně Naruto a posadil se naproti němu.

Itachi s Deidarou se posadili vedle sebe na pohovku a oba dva se ušklíbli.

Dlouhovlasý blondýnek se ujal jako první toho, aby do připravených skleniček nalil víno.

,,Jestli chcete, můžeme vám klidně pomoci," nabídnul.

,,Nechceme vás obtěžovat," zavrtěl hlavou Naruto odmítavě.

,,Určitě neobtěžujete, uděláme to rádi," přikývnul Itachi.

,,To nemáte svůj vlastní program a musíte obtěžovat nás?" vyhrknul opět nepříjemně Sasuke.

Ve vzduchu čuchal nějakou levotu. Hlavně od Itachiho. Už dříve, když byli ještě mladší, si dělali různé naschvály. Rádi vždycky tomu druhému zavařili a pak se za rohem smáli, když dostával vyhubováno.

,,Kam jste se rozhodli jet na svatební cestu?" zabruslil na zcela jiné téma Deidara.

,,Nikam nejedeme," odvětil Naruto s pokrčením ramen.

,,Ne? Jak to? Co se stalo? Nedohodli jste se, kam byste se chtěli podívat?" nechápal dlouhovlásek a s upřímným zájmem se na něj podíval, stejně jako Itachi.

Krátkovlásek se zlehka ošil, jelikož na sobě cítil i pohled i svého manžela, kterému tentokrát na tváři hrál sebevědomý úšklebek.

,,No, ehm," zakašlal si nervózně, ,,nevím jestli mi v práci dají takhle narychlo volno, kor, když ani nevím, na jak dlouho bychom odjeli,"

,,Ty pracuješ?" pozdvihl obočí zvědavě starší Uchiha.

Jeho otázka však nevyzněla nějak rýpavě nebo posměšně, jak by si nejspíš Sasuke přál.

,,Jo, je na tom snad něco špatně?" zamračil se zlehka modroočko.

,,Ne, ne, jistě, že ne, neber to nijak rýpavě, prosím. Nechci, aby ti to tak vyznělo. Čemu se věnuješ?"

Blondýnek se zlehka uklidnil.

,,Pracuju v bance. Jako bankéř," vysvětlil blondýnek a ignoroval posměšné odfrknutí ze strany svého manžela, ,,Navíc to vypadá tak, že mě brzy povýší na asistenta ředitele,"

Trochu vypnul hruď, jak se cítil na sebe pyšný.

,,Bankéř," zopakoval Sasuke s protočením očí a zavrtěl hlavou.

,,Máš něco proti?" podíval se na něj s přimhouřenýma očima Naruto.

,,Nabídnul jsem ti, že nemusíš do práce vůbec chodit," odsekl mu Sasuke a rukama se zapřel do opěrek křesla, které pevně sevřel.

,,Mě ta práce baví,"

,,Jak tě může bavit práce, kde nevyděláš pořádný peníze?" nechápal ho černovlásek.

,,Protože mi na penězích třeba tolik nezáleží?!"

Sasuke si opět nechápavě odfrknul a raději se napil ze sklenky. Tohle mu prostě rozum nepobíral. Vždyť peníze a majetek jsou přece všechno, ne?

Na několik desítek sekund se v místnosti rozhostilo nepříjemné ticho, kdy se každý utápěl ve svých myšlenkách.

Nakonec se chopil slova Deidara.

,,Já s Narutem náhodou souhlasím. Itachi mi taky nabízel, že můžu klidně sedět doma, že se o všechno postará, ale bránit mi v ničem nebude. Pár týdnů jsem bez práce skutečně byl, než jsem si našel to, co mě baví a naplňuje až doteď. A Itachi to akceptoval a akceptuje."

,,Ještě, aby to neakceptoval, když se ti chtěl dostat do kalhot," neodpustil si rejpavou poznámku Sasuke.

Deidara po něm seknul nepříjemným modrým pohledem, ve kterém se zalesklo. Pak se ale jeho tvář roztáhla do přeslazeného ironického úsměvu.

,,Za to ty se s tímhle svým chováním do jeho kalhot jen tak nedostaneš," mrknul na něj.

Mladší Uchiha zrudnul vzteky. Prudce vystřelil z křesla na nohy.

,,Tahle debata je o ničem," prsknul uraženě a odkráčel pryč.

Naruto se překvapeně díval na jeho mizející záda. Opět se nervózně podrbal na zátylku.

,,Rád bych se vám omluvil za jeho chování, ale vy jste na to nejspíše zvyklý," zasmál se nervózně.

,,Zvykneš si. I když mu je pětadvacet, občas se chová jako puberťák," usmál se Itachi.

Přesně tuhle bratrovu reakci očekával. Sasuke byl přesně ten typ člověka, který velmi rád do někoho rýpal, ale jeho ego už nesneslo to, že mu někdo rýpání vracel, a ve většině případů se vždycky urazil a jako naježený kocourek odešel.

,,Na tohle si rozhodně zvykat nebudu," odvětil s pokrčením ramen blondýnek a dolil si víno do sklenky, ,,Nejsem zvědavej na nějaký jeho pubertální nálady,"

Nejstarší Uchiha v místnosti pobaveně mrknul na svého manžela, který se o něj opíral. Stačil jim jeden jediný upřený vzájemný pohled do očí, aby se pochopili i beze slov.

Tohle bude ještě hodně zajímavé!