Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola třetí

,,Ehem, takže... Hádám, že je ti teda dvacet pět," zamručel Naruto, snaže se navázat nějakou konverzaci při tanci.

Musel se nějak zaměstnat, aby si přestal podvědomě užívat tu blízkost svého nového manžela, která mu začínala být až moc příjemná, i když ten člověk mu byl nepříjemný až hanba.

,,Bryskní úsudek," uchechtl se Sasuke, ,,Ještě na něco jste přišel, Sherlocku?" podíval se na něj s ironickým zájmem v očích.

,,Jo, že seš nabubřelej kokot," odfrknul si Naruto a zavrtěl hlavou.

Sasuke povytáhnul pobaveně obočí a pak mykl rameny.

,,Tvůj názor, nebudu ti ho brát,"

Blondýnek se zamračil.

,,Vypadá to na krásnej začátek manželství," zamručel si spíše pro sebe a snažil se koukat všude možně kolem sebe, jen ne na něj.

,,Já jsem se ženit nechtěl," prohodil s nezájmem v hlase vyšší z dvojice.

,,A já snad jo?!" vyprsknul Naruto.

,,To je mi tak nějak putna, ale tvoji rodiče z toho mají slušnej vejvar," ucedil Uchiha povýšeně.

V tu chvíli blondýnek ztuhl a vymanil se z jeho objetí. Vztekle se mu zadíval do obličeje, vlastní tváře mu hořely rudou barvou hněvu a jeho tělo se roztřáslo. V následující sekundě jeho ruka vylítla a dlaň s roztáhnutými prsty na milimetr přesně zasáhla svůj cíl – Sasukeho tvář. Zrychleně dýchal.

,,Nikdy... Opakuju nikdy, si neber mojí rodinu do huby," zavrčel na něj s potemnělýma očima.

Otočil se na podpatku a s hlavou vztyčenou odcházel ze sálu. Ignoroval všechny překvapené pohledy, které se na něj v ten moment upíraly.

O kousek dál se Itachi krátce zasmál a zabořil spokojeně hlavu do blonďatých vlasů svého manžela, houpaje svými boky v pomalém rytmu hudby.

,,Historie se opakuje," neodpustil si nejapnou poznámku.

***

Mladý blonďák seděl uraženě ve vedlejším a mnohem menším salonku. S rukama založenýma na prsou a nohou přehozenou přes nohu hleděl vzpurně do země a snažil se do ní vypálit svým pohledem díru, až do samotného jádra Země.

Ozvalo se tiché zaklepání a aniž by Naruto stačil nějak zareagovat, a pozvat vetřelce dál, on se pozval sám. Do místnosti vstoupila jeho matka se starostlivým výrazem ve tváři. Blondýnek už očekával salvu nadávek, jak se to opovážil zachovat a přívalovou lavinu lepáků, ale stalo se něco úplně jiného.

Kushina k němu přistoupila, sehnula se a jemně jej objala.

,,Mrzí mě to Naruto, měli bychom to zrušit a vykašlat se na to. Byla to chyba, neměli jsme tě do toho nutit." povzdechla si.

Blondýnek překvapeně vytřeštil oči. Jeho máma, že dokázala přiznat pochybení? Omluvila se za to? Tohle přece nemůže bejt jeho máma! Jeho máma nikdy neustupovala a rozhodně se nikdy za nic neomlouvala, jelikož nikdy nic nebyla její chyba samozřejmě. Dokázala se až do krve hádat o nějaké věci, a i když ne vždycky měla pravdu, což nikdy nechtěla připustit, z hádky pokaždé vyšla se vztyčenou hlavou jako vítěz. Nejspíš to možná bylo i tím, že Minato se řídil jednoduchým heslem: Moudřejší ustoupí.

,,C-co?! Zbláznila ses?! Teď jsem se oženil! Chceš, abych se snad po třech hodinách rozváděl?!" vypísknul nechápavě, ,,Navíc... Do ničeho jste mě nenutili. Kývnul jsem na to nakonec sám. Kvůli vám, a proto... Proto jsem mu dal tu ránu, bral si vás do huby." zachmuřil se.