Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola první

Není mým zvykem mít rozepsáno více povídek najednou, to zřejmě už všichni moc dobře víte :D Ale za tuhle změnu můžete jedině poděkovat naší skvělé AkaNoMajo, která má ten výstřední dar v podobě neskutečného a nikdy nekončícího ukecávání a přemlouvání, dokud nebude po jejím :D 

Tahle povídka bude ale vycházet pouze dvakrát týdně a to pokaždé ve čtvrtek a v neděli, jako menší oddychová komedie ^-^ Každodenní vydávání Art Of Love se nemění :)

Černovlasý mladík si vztekle uvazoval kravatu okolo svého krku a mračil se na sebe nepříjemně do velkého zrcadla, stojícího na dvou pozlacených nožkách.

,,Trochu radosti, ne? Dneska je tvůj velký den." popíchnul ho s úšklebkem dlouhovlasý muž, sledující jeho počínání.

,,Sklapni, Itachi!" zavrčel mladík a otočil se na něj, ,,Přijde ti tohle snad normální?! Donucenej svazek? Vždyť toho týpka ani neznám! Nikdy jsem ho neviděl! Co když bude tlustej a ošklivej? Co když mu bude čtyřicet? Co když to ve zkratce prostě nebude můj typ?!" prskal jako naježený kocour.

Tahle rodinná tradice se mu příčila ze všech nejvíc! Tohle bylo určitě porušování lidských práv! Doba dohodnutých a nucených svazků, už přece dávno vymizela, tak proč jejich rodina, snad jako jediná, pořád lpí na téhle potřeštěné tradici?!

Itachi protočil očima.

,,Naši by ti nikdy nevybrali někoho, kdo by jim nebyl sympatický," prohodil, ,,Navíc... Měl si možnost najít si někoho, koho by sis vzal a s kým bys chtěl strávit dny do konce svýho života,"

,,Jo, to říká ten pravej! Tys byl před pěti lety na úplně stejným místě jako já!"

,,A taky si moc dobře pamatuju, jak ses mi poškleboval a říkal si, že ty tohle nikdy nedopustíš," zasmál se starší z nich, ,,Navíc, já jsem nakonec v dohodnutým svazku šťastnej," pokrčil rameny.

,,Jo, protože tys měl to štěstí, že ses do něj zamiloval na první pohled," protočil Sasuke očima.

,,To se ale nedalo říct o něm," zasmál se starší Uchiha opět zvesela, když si vzpomněl na své vlastní začátky v dohodnutém svazku.

Sasuke zhluboka vydechnul a otočil se zpět, aby se mohl shlédnout v zrcadle. Tohle měl být přece den, kdy se měl usmívat na všechny okolo a cítit se šťastný a zamilovaný. Místo toho tu stojí zamračený, nasraný a cítí se totálně pod psa.

Byl do svého odrazu tak zahleděný, že si ani nevšimnul, že se jeho starší bratr objevil za ním a položil mu usměvavě ruku na rameno, které pevně stiskl v povzbuzujícím gestu.

,,Bude to dobrý, bráško. Zvládneš to." pousmál se na něj.

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře pokoje a dovnitř strčila hlavu černovlasá žena, která se na dva mladíky zářivě usmála.

,,Za pět minut ať jste dole," mrkla na něj a svůj pohled zaměřila hlavně na toho nejmladšího, ,,Moc ti to sluší, zlatíčko moje!"

,,Díky, mami," odfrknul si černovlásek a protočil očima.

Žena se ještě jednou zářivě usmála a zmizela stejně rychle, jako se objevila.

,,Proč mám pocit, že se v tom máma vyžívá? Myslel jsem, že ona je aspoň trochu normální." zachmuřil se opět mladší muž.

Itachi se rozesmál.

,,Ona moc dobře ví, že s tím nemůže nic dělat. Sám moc dobře víš, Sasuke, že i ona byla kdysi na našem místě."

,,Jo, jenže ona se s otcem znala už od základky,"

,,Hold měla štěstí no,"

Nejmladší z rodu Uchiha si pouze znovu odfrknul. Začínal trochu připomínat frkajícího koně, než dospělého mladého muže, který si za několik minut má před desítkami lidí vzít naprosto cizího muže za svého právoplatného manžela.

***

,,No tak, nevrť se sakra, nebo ti jednu fláknu, Naruto!" hořekovala rudovlasá žena a uvazovala svému synovi kravatu.

Její syn po ní hodil naštvaným a vzpurným pohledem.

,,A tyhle výrazy si teda taky vyprošuju!" vztekala se rudovláska dál a ve fialkových očích jí plápolal výchovný plamínek.

Blondýnek protentokrát hodil výrazem naprosté odevzdanosti po svém otci, který je s úšklebkem pozoroval.

,,A u něj už tumplem pomoc nehledej. A ty, Minato, se taky přestaň takhle ksichtit! Vypadáte, jak dva idioti!"

,,Idioti? Spíš podpantofláci," uchechtnul se Naruto.

V tu chvíli mu přistál na hlavě pěkný pohlavek.

,,No dovol! Minato! Přijdeš si jako podpantoflák?!" otočila se s neskrývaným úžasem v očích rudovláska na svého manžela.

,,Jistě, že ne, drahoušku," uculil se na ní druhý vyšší blonďák a po svém synovi, který jakoby mu z oka vypadl, seknul výhružným pohledem.

,,Ale teď vážně, Naruto. Tvař se jinak. Víš, že je dnešek opravdu velmi důležitý." začala žena najednou smířlivějším tónem a pohladila svého syna po tváři.

Blondýnek se na ni vstřícně usmál.

,,Já vím, mami," sklopil pohled k zemi, ,,Ale mám to u vás! Věř tomu, že kdybych vás tak nemiloval, pěkně se na vás za tenhle podraz vyseru a zmizím na druhej konec Japonska!" zazubil se pak na ní opět zvesela, za což si vykoledoval další z mnoha pohlavků.

,,Kushino, nechceš mu přece urazit hlavu, ne? Nech ho už, prosím tě být. Má nárok být na nás naštvaný." vložil se do toho nakonec Minato, který moc dobře věděl a sakra dobře si pamatoval, jak pohlavky od jeho manželky bolí.

Žena si odevzdaně povzdechla a založila si dlouhý pramen rudých vlasů za ucho.

,,Já vím," přikývla.

,,Nejsem na vás naštvaný. Možná malinko. Ale vím, že vám to pomůže, a když to musí být, tak to udělám." usmál se na oba dva rodiče blonďák a oba dva obejmul rukama kolem ramen.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř strčila hlavu černovlasá žena.

,,Už je čas," usmála se na ně mile, když je nachytala při rodinné chvilce.

***

Sasuke stál s naprosto kamenným výrazem před oltářem. Ignoroval povzbudivé pohledy své rodiny, ani Itachiho podporující mrkání, když se na něj, co každou chvíli otáčel. Chvílemi měl opravdu zaječí úmysly. Nejradši by se sebral a zmizel na druhý konec planety. Tam by na něj nějaká Uchihovská pravidla nedosáhla! Jenže... Nemohl to udělat otci, matce a ani svému bratrovi.

Přenádherně vyzdobenou místností začala hrát pomalá a velmi známá svatební melodie a velké dřevěné, zlatem zdobené dvoukřídlé dveře se otevřely. V nich stála žena s mladíkem, kterého si měl mladý Uchiha za pár minut vzít.

Itachi do svého bratra s úšklebkem lehce drknul loktem.

,,Řekl bych, že naši zase vybrali dobře, no ne? Je to vážně kus,"

Sasuke po něm seknul rychlým pohledem a trhnul lehce hlavou. Dobře, musel uznat, že matka s otcem vybrali opravdu velmi slibného kandidáta, ale to přece neznamená, že si budou rozumět. Už jenom ten pohled do nebesky modrých očích, ve kterých se lehoulince zračila nespokojenost s tímto svazkem a velká vzpurnost. mu namlouval, že tohle rozhodně nebude procházka růžovou zahradou.