Sňatek z donucení [SasuNaruSasu, ItaDei] ✓

Kapitola jedenáctá

Se spokojeným plným žaludkem se Naruto vydal do sprchy, kterou jeho manžel už neokupoval. Svléknul ze sebe oblečení, které bylo lehce načuchlé typickým zápachem hospody a hodil jej do koše na prádlo. Postavil se do sprchového koutu a navolil si příjemný horký proud vody.

Ze začátku si nejdříve říkal, že se měli s Kibou zastavit někde ve stánku s rychlým občerstvením. Přece jenom pít na téměř prázdný žaludek není nic dobrého, ale je to přece chlap a něco vydrží. Navíc, koho by rozsekali dvě malý piva, no ne? Leda tak někoho, kdo není zvyklý pít. Ani se opilý necítil. Měl jen příjemnou náladu, která se zvýšila hned o nějaký stupeň, když mu jeho manžel předvedl tu vtipnou scénku v chodbě.

Ušklíbnul se a zavrtěl hlavou. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nepotěšilo. Myslel si, že ho bude ignorovat a stal se pravý opak. Možná nakonec nebude tak špatný, jak si myslel. Možná... Možná by mu mohl dát šanci. Když už byl do tohohle sňatku zatáhnut, mohl by se aspoň snažit o to, aby to nějak fungovalo. Hlavně kvůli své rodině.

***

Potichu vlezl do potemnělé ložnice. V šeru pokoje, které osvětlovala jenom zář měsíce, uviděl ležet svého manžela na boku. Zase byl natisknutý k okraji, jak nejvíc to šlo. Protočil očima a lehl si na svoje místo.

,,Spíš?" zeptal se ho šeptem.

,,Ne," zazněla tichá odpověď.

,,Ty se mě štítíš?"

,,Proč bych se tě měl štítit?"

,,Že ležíš tak daleko ode mě. Vypadá to, jako by ses bál, že ode mě snad něco chytíš," ušklíbnul se Naruto a natočil hlavu tak, aby na osobu vedle sebe viděl.

Sasuke se převalil na záda a podíval se na něj.

,,Mám se snad k tobě tulit?" prohodil ironicky, ,,Schází ti snad maminčino objetí?"

Blonďák se zamračil.

,,Víš, že seš vážně idiot? Chtěl jsem se s tebou bavit normálně. Snažit se s tebou nějak vycházet, ale ty to musíš prostě vždycky nějak pokazit, že?" pozdvihnul obočí a posadil se.

Pořád se na něj zamračeně díval a vlastně ho vůbec nechápal. Jednu chvíli se chová poměrně normálně a hned na to zase jako hňup. Jak má s takovým materiálem pracovat, krucinál?!

,,Vlastně se ani nedivím, že sis nikoho nenašel, kdo by byl schopný si tě dobrovolně vzít a nakonec sis musel vzít někoho, koho si nechtěl a koho ti vybrali rodiče," trhnul hlavou, ,,protože kdo normální by zrovna s tebou vydržel?"

Postavil se a překvapivě rychle ustlal svojí půlku postele.

,,Kam jako jdeš?" nechápal Sasuke jeho podivné chování.

,,Do pokoje pro hosty. Vyspím se tam," odvětil jednoduše blondýnek a zamířil ke dveřím.

,,Já tě odsud nevyháním."

Vzal za kliku a přes rameno se podíval na již sedícího Uchihu na posteli.

,,Možná by bylo nejlepší, kdybysme každej měli svůj vlastní prostor, protože mezi náma to jen tak fungovat nebude."

***

Postel v pokoji pro hosty byla stejně příjemná jako ta v jejich ložnici, takže si Uzumaki na kvalitu spánku rozhodně nemohl stěžovat. Nyní se mohl rozvalovat jako přejetá žába na silnici, kopat a mlátit ze spánku kolem sebe, a žádnej debil ho neshodil z postele.