Příběhy mojí smrti II- Krev Zrádců

3. Zima

   Bok po boku se svými přáteli jsem klusala lesem. Napravo byl ten chundelatější, Kojot. Nalevo ode mě byl Prach, ten, kdo mi pomohl vypátrat zrádce, Fear. Měli jsme se všichni skvělě, dokud před námi nestanul on. Ten, komu jsme říkali Stucker. Ztuhla jsem. "Kojote, Prachu," Oslovil moje kamarády. "Chcete se ke mě přidat?" Teď jsem byla v pozici kameného sloupu. Jestli kývnou, příjdu o všechny svoje kamarády! "KOJOTE! PRACHU! NEPOSLOUCHEJTE HO!" Oba pomalu, jakoby očanovaně kývli, a pomalu k němu začali přistupovat. Stucker po mě akorát hodil ten nejhorší úškebek, co jsem kdy viděla. Pak s ledovým klidem prohlásil: "Kojote, Prachu, ZABIJTE JÍ!" Oba se na mě pomalu otočili. Pak jsem chvíli viděla jen rozmazané šmouhy, a cítila jen pach krve. Krve těch, co zradili. Moje i jejich. Pak se mi podařilo zaostřist. Předemnou ležel mrtvý Prach. Kojot se vydýchával, pak doklusal ke Stuckerovi. Jak? Prachu, co jsem to udělala? Rozplakala jsem se. Ne. Ne! NE! Tohle se nemělo stát. Jsem sama. Nebo ne? Ne. Musím vyhledat Živou smečku, a přinutit je, aby mě vzali zpět. Nebo... Aby vzali uplně nového psa. Ohnivá Bouře už neexsistuje. Odhodlaně jsem vykročila. Ale jak se mám jmenovat? Kočka? Rysice? Nebo třeba... Pajda? Ano, to je dobré. Pajda.. Ale co bude můj příběh? Že jsem z vlčí smečky? Že jsem tulák, samotář? Ano. Pajda, fenka samotářka. Do nosu mě udeřil pach laně. Nebo taky ne. Žádná Pajda. Něco jiného.. Vybavil se mi můj mrtvý sourozenec..

   S líným protáhnutím jsem se probudil. Slyšel jsem ze středu tábora vzrušené štěkání a vytí. Co zas? Někdo mrtvý? Nebo někdo rodí? Vyšel jsem z doupěte a strnul. Předemnou stála jakási zvláštní fenka. Tolik podobná tvarem těla Ohnivé Bouři. Tam ale podobnost končila. Zatímco Ohnivá měla dlouhou šedou a hebkou srst, tahle fena měla rozcuchanou, místy vypelychanou hnědou srst, jako od bláta. Co je sakra zač? Najednou, jakoby mě slyšela, promluvila: "Jmenuji se Srnečka, a chtěla bych se přidat do vaší smečky." Tak Srnečka. Docela pěkné jméno. Myslil jsem, že už domluvila,  že teď Pepa řekne 'pepa', podívá se na ní, což bude souhlas, a všechno bude super. Duha, jednorožec, louka, Ariiny nesmysly.. Ale ona pokračovala: "Aniž by jste si to uvědomili, znáte mě. Jsem ztracené štěně, sestra fenky, která nosila jméno Hvězdička." Belle vedle mě vydechla. "Hvězdička je štěněčí jméno Ohnivé Bouře!" Vyštěkla tak nahlas, až jsem sebou cukl. "Pepa." Ozval se náš alfa. Evžen okamžitě přeložil. "Ano Srnečko, můžeš zůstat." Zdálo se mi to, nebo se Srnečka netvářila překvapeně, když pepa začal 'pepovat'?

    Ona ho zná....

     Lidičky, mám tu další kapitolku, byť kratší. Napsala jsem to mezi vyučováním, no. A chtěla jsem se Vás zeptat, co je vaše nej postava.?