Příběhy mojí smrti II- Krev Zrádců

15. Zima

      Mado vrčel a za ním stála celá moje smečka. Doga jen zavrtěla ocasem. "Ahoj Madíku. Za těch pár dní jsi vyrostl. Stala se z tebe větší bestie. Co kdybychom jim to řekli? Pravdu?" Řekl, než se na mě vrhnul.

  Vyhnul jsem se mu, ačkoli se mu podařilo mě aljspoň kousnout do boku. Přetočil jsem se a kousnutí mu oplatil. Mado tiše vyjekl, než do mě zabořil tesáky ostří než cokoli, co znám. Zavrčel jsem. Sice je silný, ale já jsem silnější. A mám na své straně něco, co on nemá. Věřím v něco, o čem on nemá ani tušení. Odrazil jsem jeden z jeho útoků a měl jsem co dělat, abych sebou neseknul. Klepaly se mi nohy už jenom po tomhle útoku. Bál jsem se, že to on bude ten, kdo vyhraje. Nejsem slabý, nejsem slabý.. Opakoval jsem si Pravda byla ale opak. Jsem slaboch. Naštvaně jsem zavyl a vrhnul jsem se po svém bratrovi. Ten jakoby útok čekal, a tak jsem sklapl zuby naprázdno. Potřeboval jsem sílu abych vyhrál. Bál jsem se jí použít, ale musel jsem. Představil jsem si temnotu, která mi proudí žilami a dá mi sílu. Představil jsem si Fear. Pak se to stalo. Polil mě chlad a dostal jsem křeče. Snažil jsem se výt o pomoc, ale nešlo to. Ta temnota mi zabalila pusu i zbytek těla. Nemohl jsem se hýbat, byl jsem v pasti. A bolest neustupovala, ba naopak. Všichni ztuhli a někteří pro jistotu popošli dozadu, dál ode mně. Slyšel jsem zavytí, někdo zašel asi tak daleko, že spadl do jezírka. Stucker si překvapením sednul. Mado ztuhl, ale jen na chvíli. Pak si uvědomil příležitost. Zavrčel a oči mu vzplály rudou barvou. Smrťák, ten stydlivý ale děsivý pes se hrdě narovnal. Napadlo mě, jestli ho tohle nenaučil on.  Mado zavyl a já slabě kníknul, pořád ještě ve smrtelných křečích. A to kníknutí byla poslední věc, co jsem to vomhle životě udělal.

    Mado se narovnal. Ze zápasu vyšel jako vítěz, i když vlastně neudělal nic. Otočil se ke smečce. "Děkuju vám, že jste stáli při mě. Dovolte mi vysvětlit vám, co se vlastě stalo." Řekl. Z řad vystoupila Aira. "Já vím, co se stalo. Ten pes." Hlavy všech členů smečky se k ní zvědavě obrátily. Aira se  nervozně olízla. "Totiž... Nikdo o tom neví, ale.... Když jsme ještě byli Lesní smečka, ještě dřív, než jsme potkali Ohnivou... Srnečku." Kývla na zmíněnou fenu. "Ještě dřív se mě někdo pokusil zabít. Někdo velký. Hodně  velký. Myslela jsem, že je to Mado. Ale až teď mi dochází, že se pohyboval... jinak. A až teď mi dochází, že jsme žili ve lži. Řekněte mi, před zraky Psích Bohů, vyděl někdo dělat  Madoa něco špatného?" Zaštěkala podalfa. "Jo." Všichni se otočili za hlasem. Patřil Stuckerovi. Aira povytáhla obočí. "A co?" Stucker se zatvářil zmateně. "Já neříkám, že udělal něco zlého - i když je to u tak velkého a silného psa smutné-, já jen říkám, že je to skutečně před zraky Psího Boha." Všichni se po sobě zmateně podívali. Stucker se zvedl. "Já jsem Stucker, Strachopes, bůh  strachu a zrady." Nad hrdě stojícím bohem zazářil znak psa vyjícího v bolestech. Všichni členové  smečky se po sobě ohromeně podívali. Jenže to nebylo vše. "Mado skutečně nikdy neprovedl nic špatného, vždy stavěl smečku na první místo." Když vám bůh zrady řekne, že je někdo hodný, něco to znamená. "Dále bych se chtěl přihlásit ke členům mé rodiny ve  smečce. Fear, sestro má, vládkyně temnoty, volám tě k sobě." "Fear  je mrtvá." Pípla Nora. Stucker, vlastně Strachopes se za ní zamračil, takže Nora radši zmlkla. "Já vím. Já vím. Ale pokud chci, můžu kohokoli oživit nebo zabít. Proto jí k sobě volám. Mimochodem, je to  taky bohyně. Madík věřil ve vládkyni temnoty, takže teď- když už je mrtvý- si může užívat bolestivé temnoty, kolik jen chce." Pár psů zakývalo hlavami, jakože už je to jasné. Zbytek se pořád tvářil zmateně. "Bratře." Zachraptěl kdosi. Všichni se otočili za zvukem. Kousek od houfu psů stála Fear, pořád s roztrženým hrdlem, obalená temnotou, které se všichni báli. Sklonila hlavu na znamení úcty ke Stuckerovi. ten se na ní mile usmál. "Tvé proketí končí. Existuje někdo oddaný temnotě. Tvá bolest a samota  končí. Jsi volná."  Fear stihla jen zachraptět "Děkuju.", než se rozsypala na prach,  který odvál vítr. "Dále bych se chtěl přihlásit ke svým dětem. Oheň a Led, to k sobě nikdy nešlo dohromady. Přesto se stalo. Ohnivá, Ledová, předstupte." Sestry pomalu a vystrašeně vystoupily ze řad smečky. "vy dvě máte zvláštní osudy, spetené k sobě, z řetězů vytržené. Jmenuji vás Lovkyněmi. Budete-" Nedořekl větu, protože se mu jedna z jeho dcer postavila. "Ale já  jsem léčitelka! To je vyšší postavení než lovkyně!" Zaštěkala rozhořčeně. Stucker zavřel oči, aby se uklidnil. "Já vím, jak fungují normální smečky. Ale Lovkyně s velkám l fungují jinak. Jejich smečky po smrti nezmizí, ať už děláte ten krvavej obřed nebo ne. Půjdou na Věčná loviště. Lovkyně mohou zůstat se svými smečkami, nebo půjdou sloužit bohům. Vy ale zatím zůstanete s touhle smečkou tady, v horách. Tahle smečka totiž nese prokletí." Vrhnul zvláštní pohled na Britu, která sebou trhla. Pak se podíval na tři štěňata, Lumpa, Lilii a Lysinku. "Předstupte. Obřad pojmenování většinou dělá alfa, ale bůh má větší moc, já za to  nemůžu." Slovo 'nemůžu' řekl stylem, jakože si užívá, že má větší moc. "Lumpe, štěně moje. Jsi silný, ale v dospělosti tě čeká hodně zlých věcí a psů. Jsi připraven nést svůj osud? Pokud ne, zůstaneš štěnětem." Lump se dlouho nerozmýšlel. "Ano, ponesu svůj osud tak, jak se má stát." Jeho hlas byl jiný. Už to nebyl jen pištivý štěněčí hlásek, tohle byl hlas dospělého psa. Květina s Aronem se na něj hrdě dívali. "Tak tedy, štěně, vyber si jméno, kterým tě odteď bude smečka oslovovat." Lump se hrdě narovnal. "Vybírám si jméno Teron." Stuckera to jméno překvapilo, jakoby to znamenalo něco jiného, než 'ostrý'. "Nuže dobrá, Terone, nový lovče, vítej ve smečce." Všichni psi začali nadšeně výt. Stucker zaštěkal, aby umlkli. "Dále tu je Lilia, milá fenečka, u níž se ještě neprojevily její vlastnosti, ačkoli je velmi talentovaná, a věřte, ta fena vám všem jednou zachrání životy. Jsi připravená nést svůj osud, dokud nebode čas, jako hlídkařka, po tvé mamince?" Lilia už si tak jistá nebyla. Olizovala si pysky, než po dlouhé době řekla jedno slovo. "Ano." Stucker se usmál. "Tak tedy dobře, vyber si jméno, kterým tě odteď budeme oslovovat." Fena dlouho přemýšlela, než řekla své nové jméno. "Vybírám si jméno Jasná." Stucker se mile usmál- a věřte, u boha strachu to vypadá hodně děsivě- a zavyl se smečkou. Aron a Kvetina byli štěstím bez sebe. Pak bůh znovu zaštěkal aby psi ztichli. "Nakonec tu je Lysinka, nejchytřejší a nejmoudřejší ze štěňat. Jsi ochotná nést osud léčitelky a věštkyně?" Fenečka kývla. "Tak tedy dobrá, vyber si jméno, které budeš odteď nosit." Fenečka znovu kývla. "Vybírám si jméno Lístečka, po psu, který pro mě umřel. Proč jsi ho musel zabít, co Stukere? Proč? Neznala jsem ho dlouho, ale byl to dobrý pes, byl-" Nedořekla. Lump, vlastně Teron ji přerušil. Začal říkat něco, co smečce v té době nedávalo smysl.

"Přítel či nepřítel v krvi padne,

Země s nebem ve válce se střene.

Až smrt s životem se ožení,

Šest z nás se stane obětí."

    Po posledním slovu se zhroutil. Jeho rodiče se prorvali k němu spolu s léčitelkami, aby mu pomohli. Jenže Lístečka v zápětí pokračovala řeč, kterou Teron nezvládl dokončit.

"Obětí osudu, jež zavede válku nebo mír,

A vytrhá ze zahrady prokleté proradný pýr.

Při posledním zavytí,

Jež naši snahu rozdrtí."

   I Lístečka se při posledním slovu zhroutila. Všichni psi stali jako přimražní, páry se tiskli s sobě. Aira vrčela na Stuckera, co jim provedl, a jestli to nemá něco společného s jejich slavností. Dřív než velký psí bůh stačil odpovědět, Jasná dokončila práci svých sourozenců.

"Temné zuby slunce,

Jež přeříznou svět v půlce.

Svět padne, ať v ohni či hromu,

Když šest z nich odpoví volání tomu."

   Pak se zhroutila i fenečka. Stucker jen řekl věty, které navždy změnily osudy všech přítomných psů. "Tahle štěňata jsem vybral, aby nesla proroctví. Jsou to silní psi. Pamatujte na jejich slova."

   Poslední kapitola. Přiznávám, že při psaní nějaká ta slzička ukápla, ale je to přeci už druhý dokončený díl. Těm, co četli PJo to možná bude připomínat Proroctví  sedmi, ale já tohle prorotství napsala ještě dřív, něž jsem tu knížku našla. (Náhoda?) Doufám, že se vám knížka líbila. Třetí díl teď dlouho nevyjde, budu to přidávat až přibliže v červnu, nevim. Na chvili se s vámi a tímto příběhem loučím.

-Lunasparkle2020

P.S.

Většinu knížek ztáhnu z publikace a budu je přidávat postupně.