Příběhy mojí smrti II- Krev Zrádců

5. Zima

Tahle kapitola je věnovaná Scanunge16, která uhádla, kdo je zachránce

   Tíha najednou ustala. Madík se podíval na svého zachránce a ztuhl. Před ním stál jeho bratr, Mado. Madíkovi nedošlo, proč ho zachránil, dokud se mu nevrhl po krku. Madík sebou trhl. Tím uvolnil svou nohu z jámy. Když zjistil, že je volný, rozběhl se směrem, kde naposledy spatřil Hroma, směrem k táboru. Ale Mado mu byl v patách. Dostihl ho a začal ho drápat a kousat. Madíkovi se zatmělo před očima. Sbohem, krutý světe...

    Smečka klusala zarostlým lesem v  harmonii a poklidu. Ty dvě smečky spolu vycházely až moc dobře. Ale něco jim scházelo. Kamarád Madík. A ten byl pryč.

   Usadili se pod nízkým skalním převisem. Hrom si sedl před něj a čekal. Jeho přátelé se po něm smutně podívali. On jako jediný věřil, že se Madík vrátí. On věděl, že trpělivost přináší úspěšný lov.

Uprostřed noci a nejhlubšího spánku začal Hrom, stále držící hlídku, štěkat. Smečka se pomalu probudila a nevěřila očím. Před nimi stály dvě postavy. Jeden neznámý pes, a druhý taky, ale přeci jen někdo koho znali. Madík byl k nepoznání, pokousaný, rozdrápaný, ale byl to on, stál tam. Smečka začala jásat. "Je zpátky!" Zařval Hrom. Jakoby teprve teď si všiml postavy vedle něj "A ty jsi..?" Zeptal se váhavě. "Tohle je Kori, chce se přidat do naší smečky." Kori se nejdřív uvolnil, ale pak se na Madíka podíval jako se smečka občas dívá na Pepu. Jako na blbce. "Ehmmm... Madíku? Já říkal, že nejsem smečkovej. Sem pes samotář." Aria se na něho zamyšleně podívala. Pak se sklonila k Pepovi a cosi  mu pošeptala. Pak se ozvalo jen "Pepa." Aria předstoupila před psy. "Kori, s tvým dovolením bych tě přidala do naší smečky. A nech mě domluvit, než odmítneš. Vlastně bys ani nebyl členem. Můžeme vytvořit novou pozici. Bude se jmenovat třebááá.... Slídil. Ano, slídil. No, a de o to, že vlastně budeš mimo smečku, mimo naše území, a budeš pro nás 'Slídit'. Co ty na to?" Kori dlouho přemýšlel. "Tak dobře." Kývl. Pak sjel pohledem svou 'novou smečku, do které vlastně ani nepatřil' a polkl. Pepa, postižená čivava, která je alfou, Srnečka, fena se srnčí lebkou, a další postižení psi.  To nedopadne dobře. Ale když viděl, jak se  Hrom a Madík vítají, došlo mu, že to nebude tak hrozné.

   Madík přemýšlel, proč ho Mado nechal jít.

   ...Chvíli po tom, co se mu zatmělo, bolest konečně ustoupila. Mado počkal, až se jeho bratr postaví na nohy. Madík tak asi po pěti minutách učinil, oči sevřené bolestí. Mado ho olízl na čumáku a odběhl neznámo kam. Co to bylo..?

   Po dlouhé a úmorné cestě(kdy došel sotva k hranici území), potkal psa, který se mu představil jako Kori. Ten se nejdříve tvářil nedůvěřivě, ale po chvíli se protrhly ledy, a ošetřil Madíkova zranení. Pak se spolu vydali hledat smečku.

   Ahuuuj, sem tu s novou kapitolou! Doufám, že se Vám líbila. Jo, a abych si nevyrvala vlasy stresem ze školy, knížek, jídla, knížek, kapitoly budu vydávat jen v pátek, okolo dvanácté hodiny. Papa