Příběhy mojí smrti II- Krev Zrádců

4. Zima

    Tak pitomí psi. Měla jsem smečku, konečně. Něco, kam můžu patřit. Ti psi se ale ukázali jako pitomci. Nebyla to Živá smečka, a ta mi chyběla. Kde jsi, Fear? Co teď děláš, Belle? Lovíš? Všichni mi chybí. Byla chyba odcházet. Podívala jsem se po alfovi. Tak moc, tak bolestně mi přípomínal mého tatínka, Nesmysla, psa, který zemřel mojí tlapkou...

   Byla zima, chladno. Padal sníh. Dvě štěňata se k sobě tiskla. Vedle nich ležela jejich mrtvá maminka. Starší a odvážnější mládě najednou ucítilo cizí pach. Nelíbil se ní. Vedle ní stál velký černý pes. "Kdo jste? Brix!" Přispěchala k nám malá fenka. "Jejich matka je mrtvá. Postaráme se o ně." Fenka, jménem asi Brix odhodlaně kývla. Pak vzala mladší a menší štěně, a Nesmysl vzal větší. "Měli bychom jim dát jména." Fena kývla. Když tak učinila. Přestal padat sníh, a obloha se rozjasnila. V dálce se ozval hrom. Na obloze se zatřpitila první hvězda. Nesmysl zaujatě pohlédl na větší z mláďat. "Od teď budeš nosit jméno Hvězdička." Štěně na souhlas kníklo. Brix se otočila na to bezejmenné. "Ty, štěně moje, budeš Srnečka." Pak ztuhla. Srnečka, štěně, které nemělo nikdy příležitost slyšet své jméno, tam nebylo...

   "Madíku!" Lekl jsem se a vyskočil na nohy. Uvolnil jsem se, když jsem uviděl tvář psa, který mě vzbudil.  Nevzbudil mě nikdo jiný, než Hrom. Já asi zaspal, pomyslil jsem si.  Zvedl jsem se, za Hromova nadšeného žvanění. "...No, a přestav si, že Luna je docela naštvaná, a tak dále, a tak bále, bla, bla, bla, samý nudný kecy."Musel jsem se usmát. Hrom byl vždycky strašně ukecanej. Zastavil se. "No jo. Já vlastně zapoměl, proč tě budim! Pojď, Madíku, Pepa nás posílá na hlídku."

  Vždycky jsem byl rád s Hromem sám. Na hlídce, lovu, to je jedno. Tenhle pes má pořád dobrou náladu, a to z něj dělá dobrého společníka. Přesto mi něco kazilo náladu. Ten pach. Vzduch se chvěl přicházející hrozbou. Šel z toho strach. "Hrome?" Zastavil se. "Co zas?" "Cítíš to taky?" Až teď pořádně začichal. Pak zakňučel. " Tenhle pach znám. Schovej se! Ne počkej! Neschovávej se, běž na nějaký otevřený místo!" A rozběhl se na nejbližší louku. Mě nezbylo nic jiného, než ho následovat. Jakmile jsme přiběhli na louku, ozvalo se to.  Země se začala trhat a třást. Hlavou mi proběhla jediná myšlenka. Smečka! Rozběhl jsem se, nedbající na to, že vedle mě padají stromy, a že se pode mnou může kdykoli protrhnout země.  Pak se to stalo. Země se protrhla pod mojí tlapkou, a ta uvízla. Proběhlo mnou zděšení. "POMOC!" Zakvílel jsem jako malé štěně a otočil se za Hromem. Už za mnou běžel. Doběhl ke mě a snažil se mě osvobodit. Bez šance. Přerušil jsem ho. "Hrome! Hrome, poslouchej. Nedostanu se z toho. Běž, a odveď smečku do bezpečí. Někam hodně daleko. A já... Buď vás doženu, nebo tady umřu." Hrom po mě naposledy vrhl smutný pohled. Ano, naposledy. Věděl jsem, že se odtuď nedostanu. Ale nechtěl jsem mu to říkat. Přebolí to. Najde si jiné kamarády. Jiné. To na tom bolelo ze všeho nejvíc. Byli jsme jako bratři. Než se otočil, zašeptal: "Hodně štěstí, Madíku, kamaráde." Pak odběhl. Pohlédl jsem nahoru a ztuhl. Obří rychlostí na mě padal strom. Ohédl jsem se za Hromem. "Pomoc!" Zakřičel  jsem těsně před tím, než mě kláda přimáčka k zemi.

   Zachvátil nás chaos. Země se třásla. Alfa jediný si zachoval hlavu a začal křičet rozkazy. Smečka se seřadila a začala pomalu odcházet z tábora. Naposledy jsem se ohlédla po místě, které se na chvíli stalo mím domovem.

   Hrom doběhl do tábora. Zjistil ale, že ho někdo předběhl. Ztuhl. Před ním stála Aria, jeho bývalá alfa. Vedle ní stála Fear, zrádkyně. Aria mluvila s Pepou a Fear s Trnou. Ty dvě se strašně radostně vítaly. Stačily čtyři dny na to, aby Živá smečka zapoměla na Zrádce. Hrom ale nehodlal marnit čas. Stoupl si na kámen a z plných plic zaštěkal. Když si získal pozornost, spustil: "Musíme pryč! Madík mi to řekl. Najdeme si jiné území. Ario," Ignoroval, že se na něho Živá smečka překvapeně kouká. Nemohl znát Ariino jméno! Vidí jí poprvé v životě! Nebo ne? "Navrhuji, abyste se k nám, byť třeba jen na chvíli, s Lesní smečkou přidali." Pepa ho shlédl překavapeným pohled. "Pepa." Pak pokýval hlavou. Aria se na něho podívala stylem: 'Co to maj proboha za alfu?' Dlouho přemýšlela, než řekla: "Pokud by to šlo, na chvíli se k vám  připojíme." Podívala se na Fear s Trnou. Ty dvě k sobě patřili. Aria byla hodná fena, neměla to srdce je někdy rozdělit. "Pokud to dovolíte, zustaneme na pořád." Obě smečky nadšeně zavyly na souhlas. Pepa pouze zapepoval. Pak se obě smečky, bok po boku vydaly hledat nové území.

  Tíha najednou ustala. Madík se podíval na svého zachránce a ztuhl.

Lidičky, já si nemohla pomoc, já ty smečky spojit musila. a teď speciál: Kdo přijde na jméno zachránce, bude mu jmenována příští kapitola. Teda, ať to zkusí jen ten, kdo chce. Hodně štěstí. (P.S.: Jméno psa je ve členech smečky, a je to samotář.)