Havraspár a Nebelvír II. ✔

• můj způsob buzení •

/2.9. 2005/

V klidu si spím dokud na mě někdo neskočí.

,,Ať jsi kdo jsi tak vystřel odtud nebo tě ke dveřím dokopu osobně." Je mi jasný že to nemůže být někdo z kluků. Nesmí sem kvůli kouzlu.

,,To by jsi mi neudělala." Podle hlasu poznávám Emmu.

,,Co potřebuješ Emm?" Řeknu už přívětivější hlasem a pořád ležím obličejem zabořený do polštáře.

,,S holkama nechceme jít sami na snídani. A nechci jít k Edovi, stydím se před klukama." Kouknu se na ní a ta se usmívá jako sluníčko.

,,Počkejte na mě před pokojem. Obléknu se a dojdeme vzbudit ty individua." Přikývne a zavře za sebou dveře. Dneska máme ještě volno, od zítra začínají hodiny. Rychle se obleču a vlasy stáhnu do ledabylého drdolu, který se skoro rozpadá. Otevřu dveře a před nima čekají Emm, Kate, Stella, Rachel a Jess.

,,Jdeme vzbudit Emmy bratra." Zářivě se usměju a vyjdu směrem k jeho pokoji. Opatrně a hlavně potichu otevřu dveře. Nakouknu dovnitř. To jsem si mohla myslet. Po celým pokoji se povaluje jejich oblečení. Jason spí obráceně. Travisovi visí z postele ruka a noha. Connor má přes hlavu přehozený polštář. Andy je do deky zabalený tak že jsou vidět jen jeho hnědé vlasy. A Ed? Ten očovidně spadl z postele a spí na zemi.

,,Takže, jakým způsobem je vzbudíme?" Šeptnu k holkám. Rachel se vytvoří na tváři úšklebek. Pošeptá mi co mám udělat. Začnu po pokojo hledat kotlík na lektvary. Knečně ho nacházím pod Jassovo postelí. Do druhé ruky si přivolám hliníkovou naběračku. Dojdu k Edovi ležícímu vedle jeho postele. Nad hlavu mu dám kotlík a začnu do něj bouchat naběračkou. Ed se vyšvihne do sedu a to samý udělají i ostatní. Když zjistí kdo je vzbudil, obdaří mě vražednýma pohledama. Holky se u dveří skoro valí smíchy. Zatímco mě dochází že to nenechají bez odplaty.

,,Kláro Elizabeth Roseliová." Procedí skrz zuby Ed. Je mi jasný že se leknul. Rychle se zvednu a pomalu couvám ke dveřím.

,,Dámy, já mizím." Pronesu k holkám a utíkám do společenky. Tam si sednu na gauč k Margaret.

,,Co se stalo?" Zeptá se. Pohled nám spočine na klucích s vražednými výrazy kteří se řítí ze schodů mým směrem. Jedno se musí nechat, umí se očividně rychle obléct. ,,Tak to byl ten kravál." Přikývne s uchechtnutím má spolubydlící.

,,Musím hned pryč." Vyletím ze dveří a ocitám se na schodišti. Hned běžím směrem k Velké síni. Kluky očividně zpomalilo schodiště, začalo se přeměňovat. Asi dvě chodby od mého cíle na někoho narazím, ... nebo spíš do někoho. Než však oba stihneme spadnou na zem se mi okolo pasu obmotají dvě silné paže. Získám zpět rovnováhu a podívám se zachránci do tváře.

,,Ahoj." Usměju se.

,,No nazdar."  Zasměje se zvonivým smíchem. Sundá ruce z mého pasu a dívá se mi do očí. Včera jsem ho neviděla.

,,Kam tak spěcháš?" Zeptá se Oliver.

,,Vzbudila jsem zbytek týmu mým způsobem." To mu stačí, protože se z nedaleké chodby ozývají hlasy které bez pochyby patří mým kamarádům a Emmyným kamarádkám. Asi si svojí pomstu lépe promysleli. ,,Už musím." Zamávám mu na rozloučení a vběhnu do Velké síně.

...

Je po obědě a Ed sděluje všem od druhého do sedmého ročníku že kdo chce, může jít na konkurz. V naší společenské místnosti je snad půlka všech studentů Havraspáru. Když to dořekne, všchni si zase začnou všímat svého.

,,Takže je to už zítra?" Ujistí se Ellen.

,,Jo, od čtyř. To budou mít všichni po škole." Odpoví Ed.

,,No nic dámy a pánové. Já se jdu učit." Zvednu se z křesla a namířím si to rovnou do pokoje. Všimnu si že Cho sedí na své posteli a učí se. Vytáhnu z naší "mini knihovny" učebnici lektvarů. Otevřu první stránku kde na mě vybafnou protijedy. A tak začíná tříhodinové učení.

/3.9. 2005/

Spím, ale tentokrát mě nevzbudí Emm svým skokem na mou postel. Nýbrž VODA. Prudce si sednu až ten kdo se skláněl nad mým obličejem musel pohotově uhnout. Rozhlédnu se kdo to udělal a naskytne se mi pohled na Edwarda, Jasona, Andyho, Travise a Connora.

,,Já vás zabiju." Procedím skrz zuby. Všichni se pohotově a odběhnou pryč. Sáhnu si na vlasy abych se ujistila jestli mi je nenabarvili. Dobrý, jen voda. Kouknu se na Lenčiny hodiny. No bezva, za půl hodiny mi začíná OPČM. Do tý doby mi nestihnou uschnout vlasy. Dojdu se tedy obléct a vydám se na snídani. Ignoruji divné pohledy ostatních a házím do sebe housku. Před Velkou síní na mě čeká Maky. Je na ní vidět že zadržuje smích.

,,Co se stalo?" Zeptá se  nevině. Ale mně je jasné že to moc dobře ví.

,,Tentokrát Ed skončí hůř než kastrací." Pokrčím rameny jako že nic. To už ale nadá a rozesměje se. A jelikož já nedokážu dlouho udržet pokerface tak se k ní přidám.

Sedneme si do lavice v naší třídě. Do ní příjde nová profesorka. Neboli pravá ruka ministra kouzel Korneliuse Popletala, Dolores Umbridgeová. Už jenom to že chodí celá v růžovym mě deptá. Nenávidím růžovou už od mala.

,,Vítám vás děti, v pátém ročníku. Jmenuji se Dolores Jane Umbridgeová a budu vás tento rok učit obranu proti černé magii." Projede pohledem celou třídu a zastaví se u mě. ,,Slečno, proč máte mokré vlasy?" Nadzvedne obočí.

,,Paní profesorko, dnes ráno jsem se rozhodla že si půjdu zaplavat s velkou chobotnicí co žije u nás v Černém jezeře. Merlinžel mi nestihli uschnout vlasy." Dopovím poslední slovo a celá třída se začne hlasitě smát. Umbridgeová začíná rudnout a pisklavým hlasem zakřičí.

,,Tak dost!" Zatne pěsti a nenávistným pohledem propaluje mou maličkost. Odpovím jí na to nevinným úsměvem.