Havraspár a Nebelvír II. ✔

• úplněk •

/1.8. 2007/

Před chvílí všichni Smrtijedi odešli. Prohledali nás a patali se na Harryho, který stihnul s Hermionou a Ronem utéct.

Voldemort teď ovládá celou Británii. Má ministerstvo, a v tom případě i Bradavice.

,,Dej si ještě čaj." Molly ke mně přistrčí už asi třetí hrnek čaje. Všichni jsme se převlekli do pohodlnějšího oblečení. Ti co tu zůstali, tudíž já, Oliver, Weasleyovi (až na Rona) a Remus s Dorou. Všichni sedíme v kuchyni, kde se snažíme vzpamatovat z toho vpádu nezvaných hostů.

Lupin nám tu vysvětluje, že Brumbál pověřil Harryho nějakým úkolem, který nám nikomu nechce u Merlina říct. Prostě se ti tři přemístili a jsou v tahu. Nic o nich nevíme.

,,Mohli by být na Grimmauldově náměstí. Sirius mu ten dům odkázal, a je to tam zabezpečený kouzly." Uvažuji nahlas.

,,Za dva dny se tam vydám, ať to není napadný. Všechny, kteří jsou v Fénixově řádu, budou hlídat. Pověsí se nám na paty." Řekne Remus. Dora má námitky, že chce jít s ním. Jenže ona je těhotná a je to riskantní.

,,Doro, jestli se o mého bývalého učitele obrany bojíš, tak půjdu s ním." Pokrčím rameny.

,,No to teda ne." Ozve se hned můj Nebelvír.

,,Roseliová, ty budeš sedět hezky doma na zadku. Zrovna ty jsi v nebezpečí. Pořád se o to snaží, chtějí Suze na svojí stranu i když mají ministerstvo." Unaveně si vlkodlak povzdechne.

A teď mi něco došlo. Začalo se pomalu stmívat, a dnes je úplněk. Pohledem vyhledám Billa.

,,V pohodě. Mám dost krvavých flákot masa pro nás oba." Usměje se na mě. Jejo tři jizvy co se mu táhnou po obličeji, už nevyladají tak hrozně jako prvních pár týdnů.

,,Díky." Úsměv mu oplatím.

Lupin s Dorou nakonec odešli těsně před tím než slunce plně zapadlo. Venku nebyl ani mráček. Silně stisknu hrnek čaje, který z mého vlkodlačího stisku skoro praskne.

,,Pojď jdeme." Zavelí Bill s krabičkou krvavého masa v ruce. Předtím než vyjdu ven, ohlédnu se na Olivera, který už ví jaké to pro mě je. Soucitně se usměje. S Billem se vydáme  na kraj lesa kousek od Doupěte. Když dojdeme dost daleko, svalíme se k obrovskému dubu. Opřeme se zády o něj. Konečně nás ozáří bílé světlo Měsíce.

Cítím tu bodavou bolest v puse. Kvůli bolesti jsem se postavila na všechny čtyři, zatímco mi z pusy vykapávala krev. Bill za mnou to zvládal líp. Vyloudila jsem vzlyk z úst plných mé krve. Když bolest rostoucích špičáků ustala, chvíli se mi začernilo před očima, a pak jsem viděla líp. Mé modré duhovky dostaly ve vlkodlačí podobě jantarový odstín. Místo nehtů se mi objevili drápy, které by bez potíží rozpárali někomu břicho. Nakonec se mi zbystří všechny smysly, a já ucítím několik pachů. 

Otočím se na Billa, který už je také proměněný. Nevím jak to má on, ale ve mně se teď hádá má normální lidská půlka, a ta vlkodlačí.

Kousek odtud je několik šťavnatých krků. Alespoň jeden.

Ne, prostě ne. Zůstaneme tu s Billem.

Tak prokousneme hrdlo jemu!

Hlas jsem zatlačila dozadu do mysli, a z krabičky vyndala první krvavý kus masa. Bill se vrhnul hned po druhém.

Zakousnu se do šťavnatého krvavého masa. Učitím potůček krve, co mi stéká po bradě.

/2.8. 2007/

Někdo mě vzal do náruče. Lehce se zavrtím, ale dotyčný si mě přitáhne na svojí svalnatou hruď, kterou poznám všude. Vedle sebe slyším hlasy, jak někdo budí Billa. Rozlepím oči, které se hned setkají s těmi Oliverovo.

,,Ještě spi." Zašeptá. Jeho slova si vezmu k srdci a usnu mu v náruči, zatímco mě nese do Doupěte.

...

Probudím se v Ginnyně pokoji na své posteli. Nikdo tu není. Vysoukám se z postele, ze které si to namířím rovnou k zrcadlu. Podívám se na svůj odraz. No, kdyby nevěděli kdo jsem, spletli by si mě s Dráculou. V koutku úst mám trošičku krve, to není tak strašný. Jenže když otevřu pusu?! Zuby mám rudé. Krev z masa se mísí s tou z mé proměny.

S úprkem zamířím do koupelny, ve které si nejméně deset minut čistím zuby. Když uznám že už nevypadám jako upír, zamířím si to po schodech dolů. U stolu sedí skoro všichni, teda až na pana Weasleyho, Fleur a Billa.

,,Dobré ráno." Lehce se na ně usměju.

,,No dobré ráno vlkodlačice." Zašklebí se Fred.

Jasně že nestačí že mám patrona vlka a umím se v něj proměňovat. Já musím být polovlkodlak!

S nevěřícným vrcením hlavou si sednu vedle Olivera, který si mě hned přitáhne za pas blíž.

,,Kláry, řekni mi prosímtě, jak jsi s Billem dokázala sníst všechno to maso!? Bylo tam toho strašně moc." Ozvala se Molly, která máchala hůlkou u kuchynšké linky.

,,Většinu snědl Bill!" Začnu se obhajovat. Lež jako věž.

,,Co kecáš, to ty jsi to do sebe házela jako kdyby to byli bonbóny!" Řekne usměvavy Bill, který si to míří po schodech dolů.

,,No, tak jsem si dala trošku víc no." Výmluvně pokrčím rameny, načež se všichni zasmějou.