Havraspár a Nebelvír II. ✔

• ,,U MERLINA!" •

/31.7. 2007/

,,Šoupni se Frede." Drknu loktem do mého kamaráda. Momentálně se mačkáme v domě Drusleyových, Harry si šel nahoru s Tonksnovou pro kufr.

,,U Merlina Roseliová." Zamumlá a O kousek se pošoupne. Po schodech sejde Harry s Dorou a kufrem, klecí a koštětem v ruce.

,,Jak mě odtud chcete dostat?" Zeptá se Harry.

,,Hochu, přemisťování ani letaxovou síť použít nemůžeme. Vystopovali by nás. Přenášedlo je také špatný nápad. Vy to moc dobře víte Pottere, co uděláme. Už s tím máte zkušenosti. A teď k plánu. Je nás čtrnáct. Po obloze dnes poletí sedm Harry Potterů. Vy Pottere, poletíte s Hagridem k rodičům Tonksnové. Samozřejmě že nepoletíme všichni. Takových míst je sedm, například dům tetičky Muriel nebo můj dům a tak dále. Z každého tohoto místa, na vás bude čekat přenášedlo, které vás nakonec přenese do Doupěte. Tam se sejdeme. Hned jak vzlétneme, půjdou po nás. Tak mějte připravené hůlky." Zabručí Moody, zatímco jeho čarovné oko kmitá z jedné strany na druhou.

,,Ne! Je to nebezpečné. Budu muset s vámi spolupracovat, a to neudělám!" Harry začne vyšilovat. Než stihne něco namítnout, Hermiona mu vytrhne několik vlasů, které hodí do lahviček s mnoholičným lektvarem.

,,Takže, Roseliová letí se mnou. Harry s Hagridem, Fred s Lupinem, George s Arthurem, Fleur s Billem, Ron s Tonksnovou nebo spíš už Lupinovou a nakonec Grangerová s Pastorkem Kingsleym. Lektvar vypije Roseliová, dvojčata Weasleyovi, Ronald, Fleur a Hermiona." Moody nás rozdělí. Popadnu svoji lahvičku zlatého lektvaru. Přiťuknu si s Fredem a Georgem.

,,Až do dna." Řekneme sborově a kopnem to do sebe. Fuj. Ble. Cítím jak se mi začíná měnit obličej. Trochu povyrostu a v mých botách mi začne být těsno.

,,Oblečte si to." Moody po nás doslova hodí hromádku oblečení. Sundám si svojí mikinu, a obleču si tu Harryho. Pak se vzdálím do koupelny, kde si převelču kalhoty. Nakonec si nasadím Harryho náhradní brýle a hurá na sebevraždu.

,,Alastore, je čas." Oznámí Remus s pohledem upřeným na hodinách.

,,Pojďte všichni před dům." Zavelí Moody. Popadnu své koště co mývám na famfrpál, a všichni vyjdeme na zahradu domu číslo 4. ,,Plán znáte. Priorita je dostat pravého Pottera do bezpečí."

Začneme se rozdělovat do určených dvojic. Dojdu k Moodymu, který už také drží v ruce své koště. Podle promyšleného plánu, máme doletět do domu tetičky Muriel. Je to opravdi nepříjemná babizna. Opravdu lituji Weasleyových, že jsou s ní příbuzní.

,,Připravená Roseliová?" Zeptá se můj společník.

,,Popravdě, ne." Mojí odpověď přejde bez povšimnutí. Otočí se na ostatní. Už jsme přirpaveni vyletět.

,,Teď." Řekne Kingsley. Všichni se odpíchneme od země, a vzlétneme. S Alastorem letíme na západ nad mraky. Jediné co osvětluje naší cestu je měsíc a lampy pod námi. Najednou se okolo nás začnou míhat Smrtijedi na košťatech. Většina se vrhne po nás. Jak jinak, myslí si že pravý Harry je s tím nejzkušenějším.

,,Petrificus totalus!" Hůlku namířím na osobu v černém plášti, která letěla vedle mě. Začala padat z koštěte. Jeden z jeho společníků se rozlétl za ním, ostatní pokračovali za námi.

,,Mdloby na tebe!" Jen tak tak jsem se vyhla omračovacímu kouzlu. Prolétlo mi těsně vedle hlavy.

,,Pottere!" Křikne Moody. Až po několika sekundách mi dojde že je to na mě. Otočím se na něj. Hlavou pokodí za nás. Otočím se, a málem dostanu infarkt.

Ty-víš-kdo letí hned za námi. Nemá žádné koště, prostě nic. Letí ve vzduchu. Vítězně se na mě ušklíbne a v rudých očích se mu blýskne. Co by teď udělal Harry?

,,Expelliarmus!" Opravdu chabé zaklínadlo na Pána zla.

,,Jsi to ty Harry Pottere." Slizky se ušklíbne. No to potěš.

,,Avada Kedavra." Hlesl. Zelený záblesk zasáhl Moodyho záda. Přišlo mi, že se čas zpomalil. Jeho tělo se bezvládně svezlo z koštěte a padalo do noci. Najednou se k němu přidá další Smrtijed.

,,Pane, máme pravého Pottera." Oznámí mu. Přes Harryho vlasy se otočím já Voldemorta, který mě propaluje pohledem.

,,Ty." Ucedí přes zaťaté zuby. Než stihne cokoliv udělat, strhnu koště přímo proti zemi. Už bych se měla blížit k domu Muriel, který je obehnaný všemi možnými obrannými kouzly.

,,Sectumsempra!" Ozve se za mnou tlumeně. Ucítím na svém boku ostrou bolest. Na poslední chvíli spolknu výkřik. Nestihnu srovnat koště do vodorovné polohy a narazím na zem. Odkustálím se několik metrů. Opatrně se posadím. Podívám se směrem, odkud jsem přiletěla.

Smrtijedi nabourali do ochranné bariéry. Hluboká rána na boku se ozvala. Se syknutím na ní přiložím dlaň, aby to tolik nekrvácelo. Nahmatám hůlku, která leží vedle mě.

,,U Merlina! Jsi to ty?!" Přižene se ke mně ta babizna. ,,Zmeškali jste přenášedlo! Kde je Pošuk?"

S pohledem upřeným do tmy a mýma slzícíma očima jí to dojde.

,,Tak pojď." Pevně mě chytne ta paži a vytáhne do stoje. Na stoletou babku má celkem páru. ,,Musíš se dostat do Doupěte. U MERLINA! Ty krvácíš.!" Skoro to zakřičí.

,,To - to je dobrý. Jen se musím přemístit." Zaúpím. Už chápu ty postavy ve filmech a knihách, že nemohli skoro nic dělat když byli zranění. Otočím se na mou "přistávací dráhu", kde leží mé oblíbené koště, zpřelámané na tři kusy.

,,Zvládneš to holka?" Pomalu mě pustí.

,,Jo, děkuju." Chytnu svoji hůlku a přemístím se. Najednou se objevím před ochrannými hranicemi Doupěte. Vstoupím do bezpečné zóny, přes kterou nepřejde žádný Smrtijed. Kulhám a držím se za pořád krvácející bok. Začne se mi motat hlava, ale i tak se blížím k vysokému domu. Už jsem asi deset metrů od hlavních dveří, když se v nich objeví zděšení Molly.

,,Pane bože!" Vyjekne a žene se ke mně. Za ní se objeví Fred, Oliver, a skoro všichni ostatní.

,,Molly ne!" Zarazí jí Lupin. S nataženou hůlkou ke mně přijde a míří mi přímo na hruď. Musí si ověřit jestli jsem to opravdu já.

,,V co se proměňovala Klára Elizabeth Roseliová, ve třetím ročníku?"

,,Přerostlý, tmavý vlk s jantarovýma očima." Příjde mi jako kdybych to nesrozumitelně zamumlala. Rozostřil se mi pohled a já klopýtla vzad. Všichni se hned přihnali k mé maličkosti.

,,Kláry?!" Křikl Oliver před tím než jsem se propadla do tmy.