Havraspár a Nebelvír II. ✔

• krásný nový školní rok ... •

/10.11. 2007/

Nejhorší dva měsíce mého života. Tak se dá popsat jednou větou memantální situace. Prostě je to katastrofa. Mimo vyučování máme zakázáno chodit po chodbách, a na každém rohu jsou hlídkující Smrtijedi. S Oliverem se vídám jen na hodinách, kde spolu nemůžeme ani promluvit!

Mlčky mířím s Margaret na hodinu Černé magie. Se sklopeným pohledem projdu kolem Dolohova. Vplujeme do skoro plné třídy, a sedneme si do jedné z posledních lavic. Pohled přesunu na Olivera, který sedí na druhé straně třídy. Soucitně se na sebe pousmějeme, a zase se odvrátíme. Většina zmijozelských sedí vepředu. Pro ty je to tu nejjednodušší. Smrtijedi je mají skoro až rády, ale po svém. Nejhůře jsou na tom ti, kteří se zmíní o Harrym.

Dveře kabitenu se rozletí, a do třídy vejde Amycus Carrow. Tak, jak nám to přikázali na začátku roku, se postavíme.

,,Do očí se mi budete dívat!" Křikne. Všichni se poplašně na něj podíváme, a několik z nás i se strachem v očích. Amycus se potěšeně pousměje, a při mé smůle se zadívá ne mě. On je jeden  z mála "nových profesorů",  ze kterých mi přejde mráz po zádech.

,,Je skoro až hezké, jaký máte strach, že Roseliová?" Zašklebí se. Já mu dám že se ho bojím. Hrdě zvednu hlavu, a upřeně se mu zadívám do krutých očí.  ,,Sednout!" Přikáže a my ho poslechneme.

,,Dnes se budete učit mou oblíbenou kletbu - Cruciatus. Jak už jsem vám na začátku roku říkal, musíte neprominutelné kletby myslet vážně. Budete to zkoušet na prvňácích." Pokynul hůlkou, a dveře z chodby se otevřeli. Dovnitř přišli vystrašení prvňáčci. Strachy měli vytřeštěné oči.

,,Stoupněte si podél stěny, vy prvňáci k jedný a sedmáci k druhé. Rychle!" Poslechneme ho. Mávnutím hůlky přesune lavice pryč. Proti mne se postaví malý blonďáček, třásl se.

,,Pohyb hůlky znáte, formuli také. Jen do toho." Šklebivě se usměje.

Několik studentů zmijozelu se do toho s chutí pustilo. Pár mrzimorských ze strachu také. Ale nikdo z Nebelvíru ani z Havraspáru.

,,Řekl jsem teď!" Zakřičel už po několikáté.

,,NE!" Kařiknu po něm nazpátek. Všichni se zarazí, a pár lidí zalapá po dechu. Amycus mě probode opravdu vražedným pohledem, s příslibem trestu.

,,Opravdu Roseliová? A řekni mi pročpak?" Řekne až moc klidným hlasem. Skoro až cítím, jak mi z očí lítají blesky.

,,Nedokážu jim způsobit to utrpení! Moc dobře vím jaká je to bolest. Myslete si co chcete, klidně že jsem slabá a zbabělá, ale já to neudělám. Nikdy!" Zasyčím to na něj. Připadá mi, že skoro nikdo nedýchá.

,,Tak ty mě neposlechneš?" Zašeptá, ale všichni ho moc dobře slyší. Než se stihnu vůbec nadechnout, vyřkne tu mnou nenáviděnou kletbu. ,,Crucio."

Je to přesně jako minule. Svezu se na kolena, a rukama se zapřu země. Bolí to. Celé tělo. Nechci křičet, ne, já nebudu křičet. Ucítím teplou cestičku slaných slz.

,,Nechte toho!" Zarazí ho, mně až moc známý hlas.

,,Roseliová a Wood se za mnou dostaví po skončení jejich vyučování. Hodina sknočila." Otočí se a zmizí v kabinetu. Hned se ke mně přižene Oliver s Margaret.

,,Au." Zaúpím. Oliver mi pomůže se zvednout, a pro jistotu nechá jednu ruku na mém pase.

,,Máme volnou hodinu, odvedeme ji do pokoje." Rozhodne Nebelvír a my se vydáme pryč.

/16.11. 2007/

Ten trest dopadl ... no ... katastrofálně. Oba jsme si odnesli zpola zacelené jizvy na loktech. Teď jsou díky madam Pomfreyové jen vybledlé čáry.

Momentálně jsme se všichni od pátého po sedmý ročník, co studují v Havraspáru, v společenské místnosti. Od té doby co se Vy-víte-kdo zmocnil Ministerstva kouzel, založili zbylí členové řádu rádiovou stanici. Vysílá jen občas, nemá stálý režim. Pokud se chcete připojit na rádiovou vlnu, musíte pronést slovo, jinak vás to tam nepustí. Nečekaně to moderuje Lee Jordan. Ten kluk mi tu chybí

,,Zdravím vás! Dnes jsem tu s hostem Romulusem." Začne Lee. Je mi jasný že Romulus je přezdívka pro Remuse. ,,Máme nové, ale špatné zprávy. Bylo nalezeno tělo Teda Tonkse, a dvě těla skřetů, v lese několik mil od Londýna. A nám nezbývá nic jiného než za ně bojovat dál a dát jim minutu ticha." Přesně na minutu se všichni odmlčeli. ,,Ale teď tu má Romulus vzkaz pro Harryho Pottera."

,,Harry," začne Remus, ,,ať jsi kde jsi, my v tebe pořád věříme. Věříme že pracuješ na tom, jak ho zničit-" jenže vysílání se přerušilo. Jeden z mých spolužáků se to pokusil napravit, ale marně.

,,Přerušilo to buď nějaké kouzlo, a nebo je problém u nich." Konstatoval a vyčerpaně se svezl do křesla.

,,Všechno to jde do kopru." Vydechne Margaret, zatímco poklepává prsty o křeslo.

,,On to zvládne." Všem je hned jasné že mluvím o Harrym. Všichni kývnou na souhlas, před tím než se odebereme do svých pokojů.