Havraspár a Nebelvír II. ✔

• imformátorka •

/2.1. 2007/

Nikdo z nás to tu už nedává. Ani profesoři co nejsou Smrtijedi.

Ale je tu jedna novinka, která nám všem zlepšila náladu. Komnata nejvyšší potřeby se opět ozvala! Našel ji Neville, který to z Nebelvírských vždy nejvíce schytá.

Jednou, když Neville šel chodbou, zmrzačený od Smrtijedů, kteří mu opět dali nepěkný trest, se před ním objevili ty známé dveře. Potřeboval úkryt, kam se schová a Jeho poskoci ho tam nenajdou. Komnata mu přesně to obstarala. A od té doby se Neville neukazuje na hodinách, ani nikde, protože by ho Smrtijedi zabili. Zašívají se tam ti, kterým jdou nejvíce po krku. Jediné co komnata nedokáže vytvořit je jídlo, a s tím si také poradili. Vykopali tunel do Prasinek, k Aberforthovi Brumbálovi. Ten jim nosí pravidelně jídlo. Momentálně je žije v Komnatě asi osm studentů, včetně Olivera, na kterého si Carrowovi zasedli, po tom co se mě zastal. Ze začátku protestoval že tam beze mě nejde, ale já ho tam skoro doslova dokopala. Nosím jim tam informace o tom, co se na hradě děje.

Ale teď zpět. Jsem na poslední hodině - Černé magie. Dnes probíráme už po několikáté kletbu Imperius, a zkoušíme ji na druhých. Předemnou stojí Terry Boot, kterého mi Carrow přiřadil do dvojice.

,,Tím mi nějak neublížíš Kláry. Do toho, nebudu ti to zazlívat." Řekl a lehce se usmál. Těžce jsem si oddechla a namířila na Terryho hůlku.

,,Imperio." Pronesu tlumeně. Mému kamarádovi se v očích objeví téměř nezahnazelný skelný pohled.

,,Teď mysli na něco, co chceš aby udělal." Řekne mi někdo do ucha. Leknutím nadskočím a odtáhnu se od Amycuse Carrowa. ,,Dělej." Ucedí. Pomyslím na to, aby si Terry sedl na zem. Poslechne.

,,Byla by z tebe dobrá Smrtijedka." Řekne a jde dál. Kletbu ihned zruším. Ne nebyla. A nikdy se jí nestanu, radši zemřu.

Terry se zmateně rozhlédne po ostatních, kteří kletbu také zkoušejí.

,,Takže se to povedlo?" Zeptá se, zatímco se zvedá ze země.

,,Ano." Povzdechnu si. ,,Teď ty."  Kývnu na něj.

,,Promiň." S tím na mě namíří hůlkou, a já se nebráním když kletba převezme kontrolu nad mým tělem.

...

Připadám si jako když se probudím. Rozhlédnu se. Jsem ve třídě. Pořád. Naštěstí Terryho nenapadlo něco špatného co by mi mohl přikázat, a tak také sedím na zemi.

Můj spolužák ke mně přistoupí, a podá mi ruku. Pomůže mi vytáhnout se na nohy.

,,Díky." Řeknu ve chvíli, kdy nás Amycus propustí.

S Terrym se vydáme rovnou ke Komnatě. Jelikož jeho dva nejlepší kamarádi, Michael a Anthony, jsou také v Komnatě, a Margaret s nima, tak jsme se s Terrym stali pro sebe morální oporou. Jednou věto: bez toho druhého se nikam nehneme. Dojdeme do chodby, kde se před námi objeví černé kované dveře. Vejdeme do prostorné místnosti s lůžkama a dalšími věcmi.

Než se stihnu lépe porozhlédnout, někdo mě obejme kolem pasu. Neváhám a obtočím ruce kolem Oliverova krku. Odtáhne se jen tak, aby mi mohl vtisknout polibek.

,,Země volá Wooda a Roseliovou." Zasměje se Anthony Goldstien.

,,Vsadím se že ho oddělám jako první." Ušklíbnu se, a otočím se na zmiňovaného.

,,Co je tam nového?" Zeptá se Neville, s Ginny vedle něj.

,,Pořád stejně. Ale příjde mi, že jsou nervózní. Smrtijedi musí vědět něco co my ne. Víc jsme za ty tři dny nezjistili." 

,,Hlavně nespěchejte." Rozkáže nám Ginny. ,,Mohli by na vás přijít. Jste jediní kteří nám chodí dávat informace co se tam děje. A kdyby někoho moc trestali, pošlete ho k nám."

,,Asi vám se dovedu Emmu a její kamarádky. Nemůžu obstarávat informace a přitom je hlídat. Slíbila jsem to Edwardovi." Oznámím jim. Všichni souhlasně přikývnou. V jednom z dopisů, co posílám klukům, kteří jsou už zase v Británii, jsem se zmínila o tom, jak to tu chodí. Vlastně se divím že se to k nim vůbec dostalo. Všechnu poštu kontrolují. No, a kluci mi na to odpověděli takový ty řeči ať dávám pozor a bla bla bla. Ed mě poprosil o to, ať dávám pozor na Emm. Jako kdybych to předtím nedělala.

,,Připravíme to tu pro ně." Rozhodne Ginny. Poté se podívá na hodiny, které ukazují že jsme tu moc dlouho, a naší nepřítomnosti by si mohl někdo všimnout. ,,Měli by jste jít."

,,Pravda." Přikývnu. Se všema se rozloučíme a vyjdeme zpět na chodbu. Dveře za námi zmizí, a my si uvědomíme, že k nám míří kroky.

,,Hraj to se mnou." Šeptnu k Terrymu, který se na mě nechápavě podívá. Chytnu ho za ruku, a společně vyjdeme směrem k Havraspárské věži, a také vstříc krokům. Zpoza rohu vyjde pro mne neznámý Smrtijed.

,,Co tu děláte?!" Zeptá se úsečným tónem.

,,No, my..." Hrát naivní studentku je celkem obtížné. Zrovna pro mě.

,,Vraťte se do svých společenských místností. Ihned." Přikáže a odejde.

,,Tak to bychom měli."