Havraspár a Nebelvír II. ✔

• dopis •

/12.8. 2007/

Už je to několik dní co se Remus vrátil z Grimmauldova náměstí. Ti tři tam byli, jenže odmítali nabízenou pomoc. Lupin se tady vrátil opravdu nabručený.

Včera mi přišel dopis z Bradavic. Psalo se v něm že novým ředitelem školy je Severus Snape. Přišel i seznam učebnic, které zahrnují z většiny černou magii. Zrušilo se i několik předmětů, jako například OPČM nebo studia mudlů (nečekaně). Ale to co mě dostalo na kolena?

...
Je zakázáno si do školy brát košťata a věci ma famfrpál ...

No a z toho si všichni odvodíme že ZRUŠILI FAMFRPÁL! To jim nikdy neodpustím. Nikdy.

Vyruší mě zaklepání na okno v mém pokoji. Zvednu zrak od knížky kterou jsem četla ale zároveň nevnímala. Gwen se dožaduje toho aby se dostala dovnitř. Otevři jí okno, kterým hned prolétne do pokoje, kde usedne na židli. Odepnu dopis z její malé nožky. Hodím jí malý pamlsek, který chytne do zobáku a hned vletí do své klícky. Odevřu dopis, ze kterého vytáhnu celý popsaný pergamen. Vypadá to, že se kluci rozepsali.

Nebudeme začínat takovými těmi způsoby jako : 'milá Klárko' a tak dále. Protože tyto oslovování jsme společně kritizovali, tak je přeci nebudeme přidávat.

No, asi tě zajímá jak se máme na našich prázdninách. Jsme na výletě ne na lovu holek, jak by jsi to určitě nazvala.

Přejdu k tématu. Asi tě zajímá, jak se tady v New Yorku máme. Co bych ti na to řekl? Znáš nás. Travis s Connorem se cpou v každé restauraci kterou potkáme. Jason je pořád Jason a musí vypadat prostě dokonale. Ale jinak nám okukuje mudlovské dámy. Andy, ten si bere na starosti cesty, kam se vydáme a hlavně kudy. Oba moc dobře víme jak na tom Andy s jeho orientačníma schopnostma je... A já jsem já, hraju si na jejich mámu. Na což jsem si hrál i v Bradavicích.

A teď ti řeknu co tu je jinak. Ale jen pár věcí protože já si to také nepamatuju všechno (vlastně se divím že si vůbec něco pamatuji). Zaprvé, nemají rády Brity. Zadruhé, nemají Ministerstvo kouzel ale KOKUSU. Zatřetí, neříkají mudlové ale nečaři! Je to divný. Takový... No prostě divný.

A teď chci vědět jak se máš ty? I sem se dostala zpráva že Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit ovládá ministerstvo. Nejraději bych se přemístil k tobě a vzal tě k nám. Pryč od Něj.

Všichni očekáváme odpověď, co nejdřív!

S pozdravem tvůj Edíšek. (A taky ti magoři Jason, Andy, Travis a Connor.)

Ps: Vracíme se na začátku školního roku.

Po dočtení dopisu jsem se usmívala jako blázen. Alespoň někdo se baví. Hned jsem si sedla ke stolu, popadla pergamen, inkoust a brk. Začala jsem psát co se v uplynulých dnech stalo, Billovu svatbu, dopis z Bradavic, můj druhý úplněk a další příhody. Po dokončení jsem našla obálku a dopis do ní vložila. Pošlu ho zítra, aby si Gwen odpočala.

/1.9. 2007/

Naposledy jsem se objala s rodiči, a vydala se k vagónu. Jsem na nástupišti  9¾, kde panuje ponurá atmosféra. Vstoupím do jednoho ze zadních vagónů, kde má být v jednom kupé Oliver. Kráčím si to tou úzkou chobičkou, když tu mě najednou někdo chytne za zápěstí a vtáhne do kupé, ve kterém jsou zatáhlé závěsy. Dotyčný si sedne naproti mně.

,,Jestli chceš někoho unést, musíš na to jinak." Oznámím mu.

,,Roseliová, nemám náladu na vybavování." Austin Rookwood protočí očima.

,,Povídej kamaráde." Pohodlně se opřu, protože vlak se začal rozjíždět.

,,Tenhle rok se musíš mít na pozoru. Opravdu hodně."

,,To jsi říkal i ty předešlé." Zakřením se na něj. Přimhouří oči v gestu, ať ho nechám mluvit.

,,Několik profesorů prostě zmizelo. Ale oba dobře víme že nezmizeli. Pán zla místo nich dosadil Smrtijedy. Mají za úkol trestat každého, kdo se byť jen slůvkem zmíní o Potterovi nebo Brumbálovi. Teď je nic neomezuje, budou používat kletbu Cruciatus." Jakoby se svět zastavil. Ta kletba.... Mé zkušenosti s ní jsou hrozné. Doteď si pamatuji tu bolest kterou jsem prožívala. Austin ale pokračuje. ,,Udělali si vlastní obrázek jak z nás všech udělat Smrtijedy. Co jsem zaslechl od dvojčat Carrowových, chcou aby závěrečné ročníky cvičili Cruciatus na prvňácích. A mají toho v rukávu víc než si všichni myslíme." Odmlčí se, a pohlédne mi do očí. ,,Takže si dávej většího majzla než doteď." Shrne to a odejde. Ještě chvíli tam sedím jako v mrákotách. To nemůžou udělat!

Když se konečně ohodlám zvednout se, zamířím si to vagónem dál. Najdu kupé ve kterém sedí Oliver, a dívá se z okna. Otevřu dveře a zase je hned za sebou zavřu.

,,Ahoj." Zářivě se usměje.

,,Ahoj, promiň, něco mě zdrželo." Úsměv mu s váháním oplatím, a sednu si vedle něj. Ani nanosekundu neváhá aby si mě přitáhnul za pas. Unaveně si položím hlavu na jeho rameno, zatímco poslouchám bušení jeho srdce. 

Omlouvám se za kratší kapitolu, ale nemám moc náladu na psaní.