Havraspár a Nebelvír II. ✔

• Nebelvír? •

/16.6. 2007/

,,Čekal jsem všechno, ale tohle ne." Uslyším z dálky. Otevřu oči a první co si uvědomím je to, že nejsem u sebe. Vyskytne se mi pohled na červené závěsy a na bláznivě usmívající se dvojčata Weasleyovi a Leeho. Sundám  si Oliverovu ruku z pasu. Sednu si na postel a dívám se na to trio.

,,No dobré ráno." Zašklebí se Lee.

,,No nazdar." Zabručím. Prohrábnu si rozcuchané vlasy.

,,My vás tu radši necháme." Zasměje se Fred. Ti tři odejdou, Ritchie musel jít dřív.

,,Dobrerano." Zamumlá někdo za mnou. Otočím se na Olivera, který leží obličejem do polštáře.

,,Ahoj." Odpovím mu. Chci se zvednout, ale chytí mě za ruku. ,,Musím jít." Se zamručením mě pustí. Popadnu první hábit co mám po ruce a vydám se pryč. Dojdu až k sobě do pokoje kde čeká Margaret.

,,Kláro Elizabeth Roseliová! Kde jsi sakra byla?" Založí si ruce na hrudi.

,,No já, jsem přespalauOlivera." Hned jak to dořeknu, začne se pomalu usmívat.

,,Ale ale, Klárka nám dospěla. Jaký to bylo?" Se zářivým úsměvem mě pozoruje.

,,U Merlina, Margaret! K ničemu nedošlo." Protočím očima a začnu si hledat učebnice. Obléknu si hábit a obě se vydáme na snídani. Když usednu ke stolu, Jason málem vyprskne snídani. Ostatní spoluhráči se jen vesele culí.    

,,Co je?" Zeptám se nechápavě. V tu chvíli to dojde i Margaret.

,,Odkdy jsi v Nebelvíru?" Zeptá se Travis. V tu chvíli to Jason nedal a vyprsknul smíchy. Podívala jsem se na hábit. Na levé straně měl být havran. MĚL. Jenže místo toho je tam lev.

,,No já se z toho-" Teď vybuchli smíchy všichni. Cítím jal se mi červeň hrne do tváří. Bezeslova jsem se zvedla a mířila si to k Buclaté dámě.

,,Heslo?" Zeptá se znuděným hlasem. Vedle ní sedí Violeta, z jiného obrazu. Ty dvě se někdy tak moc opijí vínem, až to není možný. 

,,Mimbulus Mimbletonia." Bez problémů mě pustí a já si to nakráčím přímo do chlapeckých ložnic. Rozrazím dveře jako velká voda. Na jedné z postelí sedí všichni obyvatelé tohoto pokoje.

,,Ahoj, co potřebuješ?" Zeptá se Ritchie.

,,Svůj hábit." Odpovím.

,,Vždyť-" zacne Lee, ale pak mu to dojde. Začne se usmívat jako měsíček na hnoji.

,,Tady máš zlato." Zaculí se Oliver a podá mi můj hábit. Sundám si jeho Nebelvírský a přes bílou košili, s modrou kravatou si obleču ten svůj.

,,Děkuji pěkně." Přehnaně se usměju, a odejdu.

/30.6. 2007/

Před několika dny byl pohřeb Brumbála. A teď jedeme domů. Sedím v Bradavickém expresu a čtu si po několikáté Bajky barda Beedleho. Jsem u příběhu Fontáná příznivé sudby.

,,Po kolikáté to už čteš?" Zeptá se Maky, která sedí naproti mě. V kupé je s námi i Andrea a Margaret. Ty dvě se vraždí pohledem.

,,Asi po šesté? Nevím, nepočítám to." Pokrčím rameny a zase se začtu. Po několika minutách se ozve píšťala - dorazili jsme na nástupiště 9¾. Sbalím knížku do tašky a všichni se zvedneme. Margaret s Andreou skoro vyběhli ven.

,,Mám dojem, že ty dvě prostě neskamarádíme." Zmojozelka nevěřícně zavrtí hlavou.

,,To asi jo." Souhlasím s ní a vyskočím z vagónu mezi lidi. ,,Tak ahoj, a užít si prázdniny."

,,Ty taky." S úsměvem se obejmeme a rozdělíme se. Vydala jsem se vydat jednoho nejmenovaného Nebelvíra.

,,Kláry!" Křikne přes hlasy studentů Oliver. Vydám se hned jeho směrem. Pevně mě obejme a ruce položí na můj pas. Pak se odtáhne a své rty přitiskne na ty mé.

,,Musím už jít." Zamumlám v pevném objetí.

,,Já taky, měj se princezno." Mrkne na mě a zmizí v davu.

,,Jste rozkošní." Začne se rozplývat mamka, když k ní dojdu.

,,Áhoj mami." Usměju se na ní. Mateřsky mě obejme.

,,Zkoušku si složila tak se předveď. Doufám že neskončíš v Egyptě." Zasměje se. Ublíženě si odfrknu a uchopím do ruky hůlku. Ucítím škubnutí a chvíli jen tmu, dokud se neobjevím před naším domem. O pár sekund později se přemístí i mamka.

,,Nejsem taková lama jako když taťka dělal zkoušku." Zašklebím se na ní. Společně vejdeme do domu.

/6.7. 2007/

,,Takhle naposled jedla tvoje mamka když byla s tebou těhotná." Zasmál se taťka, sedící naproti mně. Abych vás uvedla do obrazu, tak momentálně jím oběd. Jenže mé nové vlkodlačí schopnosti se začaly projevovat. Dnes je úplněk a já se cpu už asi třetím krvavým syrovým plátkem masa. 

Zle jsem se na něj podívala. Já mu dám.

,,Nech mě jíst, nebo v noci sežeru tebe." Odseknu a zase se zakousnu do masa. Pobaveně zavrtí hlavou. Zvedne se a přejde ke krbu, aby se přemístil ke Svatému Mungovi.

,,Zatím se měj." Zamává mi a zmizí v zelených plamenech.

Omlouvám se za kratší část, ale neměla jsem moc času.