Are you kidding me?

Epilog

O několik let později

Od dneška je to už pět let, co mi zmizel ze života. V ten den se mé srdce roztříštilo na malé kousíčky a za ty roky se podařilo trochu slepit, ale rozhodně ne zahojit. Jsou dny, kdy na to už nemyslím, ale vždy se mi to celé připomene v mých nočních můrách. Od té doby je mám až hrozivě často.

Už je to pět let, co jsem ujížděla na jeho motorce jako o život a snažila se dodržet slib, který jsem mu slíbila. Utíkala jsem, co nejdál jsem mohla a vlastně stále tak nějak utíkám. Dnes je ale den, kdy jsem se odvážila vrátit do mého rodného města. Nasedla jsem na motorku, nasadila helmu a opět, ale svobodně jela jako o život.

Než jsem ale dojela do města, musela jsem se ještě někam stavit. Musela jsem znovu vidět ten neuvěřitelný výhled z útesu. Nechala jsem motorku na cestě a běžela ke kraji. Všechno tady bylo klidné. Moře bylo nadpozemsky klidné, žádné rozbouřené vlny. Pouze klidné ticho.

„Je to tu nádherné, že?" Ani jsem s sebou necukla leknutím, bylo to jako bych ho už dávno cítila.

„Co tady děláš?"

„Dozvěděl jsem se, že sem máš namířeno. Přijde mi fér abys to věděla."

„Co máš přesně na mysli?"

„Vsadím se, že je tady teď taky." Nic jsem na to neřekla, jelikož nebylo co.

„Změnila jsi se."

„Neviděl jsi mě pět let, jak to můžeš vědět."

„Všichni jsme se změnili. Už nemusíš utíkat. Buď jsou mrtvý, nebo zavření ve vězení."

„Tak co tady tím pádem děláš?"

„Vyvázl jsem s podmínkou."

„Jak obdivuhodné."

„Nevyčítám ti, že mě nenávidíš."

„Nemáš ani právo mi to vyčítat Ryane."

„Já vím že ne. Má tady hrob."

„Cože?"

„Postaral jsem se o to. Nechtěl by, aby ho měl na hřbitově, proto je tady."

„Kde je?"

„Přímo u tvých nohou." Ve vteřině jsem si klekla a odstranila hlínu a plevel před sebou. Objevila jsem černou mramorovou desku s jeho jménem.

Nicolas Black.

Syn, nejlepší kamarád a přítel.

„Poslal by tě do háje, víš to, že?"

„Úplně jak bych ho právě slyšel."

„Děkuju."

„Tohle bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Moc mě to mrzí Charlotte."

„Nebyla to tvoje chyba."

„Zachránil mě, měl jsem to být já. Měl jsem tu kulku schytat já."

„Tohle neříkej Ryane."

„Vždyť je to pravda."

„To může být, ale on ti dal druhou šanci. Jestli ji promarníš, tentokrát kulka nemine."

„Nemusela ses naučit od něj zrovna vyhrožovat."

„Nevybereš si."

„Co plánuješ teď?"

„Nic neplánuju Ryane, budu dělat to, co dělám už pět let a co jsem mu slíbila... Budu utíkat co nejdál to půjde."

Sandra