Sweet Love

Utekla

Kapitola 10

O rok později

Klaus byl bezradný. Už rok hledali Caroline a nemohli jí najít. Různé čarodějky dělali kouzla. Upíři a vlkodlaci jí hledali, ale stále nic. Lizzie trávila hodně času s Hope. Chyběla jí její máma. Camille s Hayley byly naštvané, že tu Lizzie bydlí. Každý den se modlili, aby jí nenašli.

Klaus seděl v obývacím pokoji a znova kreslil její tvář. Za poslední rok kreslil jen ji. Vždy mu přišla na mysl.

,,Klausi." Uslyšel vedle sebe dívčí hlas.

,, Co je Lizzie?"

,, Už víš, kde je máma?" Na tuhle otázku se ptala každý den a odpověď byla každý den stejná. Ne. Než ji stačil už po několikáté zklamat, přerušila ho jeho sestra.

,, Našla jsem ji." Zakřičela Freya.

,, Cože?" Zeptal se. Nebyl si jistý, že slyší správně nebo jestli to nebyl jen sen. Nebo spíše noční můra. Má ji v náručí a najednou zjistí, že to bylo jen sen.

,, Našla jsem ji. Vím, kde je." Klausovi se za tuhle informaci rozzářila tvář. ,, Jdu pro ni." Řekl a šel k autu, ale když chtěl nastoupit zastavila ho ruka, která ho držela za tu jeho. Podíval se na majitele ruky a byla to jeho mladší sestra.

,, Nejedeš sám. Jedu s tebou." Klaus si povzdechl a nechal ji nastoupit do auta. Věděl, že nemá cenu s ní bojovat.

Dojeli před vilu uprostřed hlubokého a temného lesa.

,, Jsi si jistá, že jsme tady správně?" Zeptal se Klaus své sestry. Rebekah se ještě jednou podívala na mapu.

,, Podle mapy, kterou nám dala Freya, tak ano. Jsme tu správně." Řekla a společně šli k domu. Zazvonil na zvonek. Uvnitř domu slyšel kroky, které se blíží ke dveřím. Dveře se otevřely a ona tam byla. Nádherná jako vždy, ale jednu věc už neměla. Její světlo bylo pryč.

,, Klausi?" Když otevřela dveře nemohla uvěřit, co vidí. Byl tady. Muž po kterém toužila, muž o kterém snila byl tady.

,, Caroline." Řekl její jméno a ona ho okamžitě obejmula.

,, Jak jsi mě našel?" Zeptala se. Měla obrovskou radost, že jí tady našel.

,, To je jedno. Teď musíme jít." Řekl a vydal se směrem k autu.

,,Počkej!" Vykřikla Caroline. Klaus se na ní otočil a viděl, jak se vrátila s miminkem. Podíval se na svou sestru, která při pohledu na dítě usmála.

,, Kdo to je?" Zeptal se, i když už tušil.

,, Můj syn. Jmenuje se Niklaus." Jak řekla to jméno, tak se usmál. Pojmenovala ho po něm. ,, Teď musíme jít než se vrátí." Klaus přikývl, nasedli do auta a odjeli.

Vešel do obývacího pokoje, ale nikde ji neviděl. Bylo to zvláštní. Řekl ať tu na něj počká.

,, Caroline, pojď sem!" Mírně zakřičel, ale nic se nestalo. ,, Caroline." Zakřičel hlasitěji, ale pořád nic. ,, Fajn. Jak chceš. Jdu si pro tebe a bude to mnohem horší." Vydal se nahoru do jejich pokoje, ale taky tam nebyla. Prohledal celý dům, ale vůbec nic nenašel. Ani ji. Ani jeho syna ,, Jak mohla utéct? Znovu?" Řekl si pro sebe. Vůbec to nechápal. Neutekla už pár měsíců a před tím vždy byla strašlivě potrestána. ,, Jdu si pro tebe." Řekl s šel za svou dlouholetou známou.