Sweet Love

Manžel

Kapitola 15

Caroline šla ke Klausovi domů. Musela vyzvednout svou dceru a sena. Strašně se na ně těšila. Konečně budou úplná rodina.

,, Mami." Zakřičel dívčí hlas, když vstoupila do dveří. Okamžitě na ni skladem skočila.

,, Lizzie." Řekla a zvedla ji.

,, Chyběla jsi mi mami." Řekla a Caroline ji položila na zem.

,, Ty mě taky. A moc. Teď se půjdeme sbalit. Půjdeme domů." Řekla a Lizzie se smutně podívala dolů. Nechtěla odsud pryč. Milovala to tady. 

,, Tady je náš domov. Já nechci pryč. Chci tu zůstat. Mám to tady ráda." Řekla a zadržovala slzy.

,, Musíme domů, Lizzie. Tady už jsme byli moc dlouho. Sbal si věci." Řekla a při poslední větě zvýšila hlas. Lizzie se lekla a běžela do svého pokoje. Její máma na ni nikdy nezvýšila hlas. Balení jí netrvalo moc dlouho. Sešla dolů a zamrzalo ji, že je tam jen její matka a bratr.

,, Nemůžeme se alespoň rozloučit?" Zeptala se a dívala se při tom k zemi.

,, Vždyť se ještě uvidíte. Pojď." Řekla a odcházeli společně. Lizzie se otočila a věnovala svému bývalému domovu poslední pohled.

Klaus přišel domů a první, co uslyšel byl pláč. Byl to pláč jeho dcery. Okamžitě výběhl k ní do pokoje. Seděla na posteli a hlavu měla v dlaních. Sedl si k ní na postel a pohladil ji po vlasech. Zvedla a hlavu a podívala se do jeho očí a hned se zase odvrátila. Sáhla na papír vedle sebe a podala ho svému otci. Klaus ho okamžitě začal číst.

Hope,

byla tady máma a jeli jsme spolu domů. Nechtěla jsem, ale musela jsem.

Těším se na naše další setkání

Lizzie

Klaus nevěděl, co má v tu chvíli cítit. Naštvaný, že odešla. Šťastný, že se vrátila. Nevěděl. Jediné, co věděl, že chce jít za ní. Ne. Potřeboval jít za ní. Potřeboval ji obejmout, aby věděl, že je skutečná. Potřeboval to všechno vysvětlit.

Caroline vešla s Lizzie a mini Klausem do svého starého bytu. Už tam na ně čekal. Byla ráda, že ho tam vidí, ale něco uvnitř ní, řvalo, aby okamžitě utekla.

Když Lizzie zahlédla svého otce, vyděsila se. Vždy když byl, stalo se něco špatného. On si okamžitě si všiml jejího pohledu na něj.

,, Neboj se, zlatíčko. Neublížím ti ani tvé mámě." Řekl a šel k ní. S každým krokem, kdy se k ní přiblížil, vzala dva kroky zpátky. ,, Caroline, koťátko, řekni, že nemá důvod se bát a ať jde ke mně." Caroline se postavila před Elizabeth a klekla si, aby dosáhla její výšky.

,, Opravdu se ho nemusíš bát. Neublíží nám. Miluje nás." Lizzie byla zmatená chováním její matky. Nevěděla, co dělat, tak běžela do svého pokoje a zamkla se tam. On se chystal za ní, ale zazvonil zvonek.

,, Caroline, jdi ke dveřím." Přikázal a ona poslechla. Otevřela dveře a našla tam Klause a okamžitě ho obejmula.

,, Klausi, ani nevíš, jak ráda tě vidím." Řekla a na její tváři, jasně zářil úsměv.

,, Já tebe taky, zlatíčko. Proč jsi se vrátila? Psala si, že se bojíš." Řekl, a když to vyslovil, přišlo mu to zvláštní. Caroline taková nebyla.

,, To ano, ale on mě našel a strávili jsme nějaký čas spolu a dali jsme se dohromady. Zapomněla jsem, jak strašně ho miluju." Klausovi se v tu chvíli zlomilo srdce. Milovala někoho jiného.

,, Představíš mi ho?" Caroline přikývla a vešli dovnitř bytu.

,, Klausi, tohle je ....

Zbývající dvě kapitoly zveřejním zítra.