Sweet Love

Tajemství

Kapitola 6

Dvě dívky si lehly pod peřinu do její měkké a pohodlné postele. Matka mladší dívky šla spát, ale ony zůstaly po tají vzhůru.

,, Řeknu ti tajemství." Řekla dívka se zrzavými vlasy. Věděla moc dobře, že to nemá říkat, ale taky věděla, že nechce mít před svou nejlepší kamarádkou tajemství.

,, A jaké?" Zeptala se zvědavě dívka. Už od malička byla strašně zvědavá. To zdědila po své matce, která to stejně jako Lizzie nedokázala ovládat.

,, Jsem tribrid." Řekla a blondýnka dala zrzce nechápavý výraz. Tohle slovo v životě neslyšela. A proč taky? ,, Z části čarodějka, z části vlkodlak a upír." Blondýnka přikývla. Samozřejmě tomu věřila. Vždy nějak tušila, že existuje něco nepřirozeného i když se jí mnozí snažili přesvědčit, že ne.

,, Taky ti řeknu tajemství. Já a maminka utíkáme před tátou, ale vždy nás najde a odejdou z mámou do její ložnice a potom, co vyjdou máma pláče a my znova utíkáme. Nikomu to nesmíš říct." Řekla vážně. Bylo to to největší tajemství, co skrývali.

,, Ty taky ne." Řekly si. Obě věděly, že je rodiče zabijí, kdyby zjistili, že to řekli. Pak šly obě dívky spát.

Ráno se Lizzie probudila a převlékla se opatrně, aby nevzbudila Hope. Povedlo se jí to, ale pak se vzbudila sama. Jak se probudila, tak si zívla. Hope se převlékat nemusela, protože ještě neměla oblečení ze včerejška. Hned, jak Hope vstala z postele, šly do obývacího pokoje. Holky se posadily na gauč a pustily Lizzie oblíbenou pohádku. Barbie. Lizzie to měla ráda už od malička. Když byli ještě s jejím a on vždy viděl, že se na to dívá, tak jí začal říkat Barbie. Z počátku jí to potěšilo, ale později jí to urazilo. Jako samotná existence jejího otce. Navíc se jí vůbec nelíbilo, jak se chová k její mámě. Hope se poprvé za celý svůj život koukala na televizi, protože doma nic takového neměli. Byly zrovna uprostřed filmu, když  na dveře byt poblíž cukrárny, zazvonil zvonek. Obě dívky zasténaly, protože se musely oddělit od filmu. Obě vstaly a otevřely dveře za nimiž stál muž s blonďatýmy vlasy a modrošedýma očima.

,, Dobré ráno." Řekl muž za dveřmi, zvedl a obejmul zrzku. Dívka se usmála. Skvěle se cítila v náručí jejího otce.

,, Ráno, tati." Řekla dívka a usmála se na něj. On jí úsměv oplatil.

,, Ahoj, princezno." Pozdravil Klaus blondýnku a ta se zachichotala.

,, Dobré ráno." Usmála se na něj. Chvíli jen mlčky stáli než je z ticha vyrušil zvuk. Z ložnice se totiž ozval hlasitý výkřik.

,, Co to bylo?" Zeptal se Klaus, když poznal hlas. Bál se o ní i když věděl, že jí nikdo nic nedělá. Aspoň ne fyzicky nebo teď.

,, Máma má noční můru o tátovi." Řekla Lizzie smutně. Její noční můry byly poslední dobou,. čím dál častěji. Lizzie sama dobře věděla, že nic víc říct nemůže. I tohle bylo vlastně přes čáru. Jak to Lizzie řekla, Klaus to nepochopil. Caroline mu řekla, že si na otce její dcery nepamatuje. Takže lhala. Nechápal proč. Vlastně teď už trochu jo, když slyšel její výkřiky, ale pořád neví, co jí udělal.

,, Znáš svého tátu?" Zeptal se pro jistotu Klaus i když už znal odpověď. Blondýnka pochopitelně přikývla ,, Hope, půjdeme?" Zeptal se hybrid své dcery, aby se z toho dostal. V takových situacích nevěděl, co má dělat, tak radši odešel.

,, Ne. Chci tu zůstat." Dupla si nohou Hope a naštvala se. Nikdo jí do ničeho nebude nutit. Když chtěl Klaus něco říct ozval se z pokoje pláč. Co se tam děje? Pomyslel si Klaus. Nejdříve křik, teď pláč.