Sweet Love

Šťastná

Kapitola 14

Klaus vešel do svého pokoje a našel tam Camille sedět na posteli jen ve spodním prádle. Okamžitě šla k němu a políbila ho.

,, Nemám náladu, Camille." Řekl a odtáhl se od ní.

,, Dobře, ale tohle je pro tebe." Řekla a podala mu obálku s jeho jménem. Otevřel ji a našel v něm dopis, tak ho začal číst.

Klausi,

Já už to nezvládnu. Mám strach na každém svém kroku. Proto odsud odcházím. Vím, že mě chytí.
Děti nechávám u vás. Vím, že se o ně dobře postaráte.

Sbohem

Caroline

Klaus tomu nemohl uvěřit, ale všechno tomu nasvědčovalo. Bylo to napsané jejím písmem, dokonce měl i její vůli. Nevěděl, jestli je smutný nebo naštvaný, že odešla. Nechtěl o tom přemýšlet. Okamžitě šel ke Camille a políbil ji.

Caroline se probudila v pohodlné posteli. Bylo to moc příjemné. Zavřela oči, aby ještě spala, ale uslyšela dveře, jak se otevírají. Podívala se a našla tu poslední osobu na zemi, kterou chtěla vidět. Okamžitě ustoupila strachem dozadu.

,, Proč se bojíš, koťátko? Neublížím ti. To přece víš. " Zeptal se. Jeho hlas jí ještě více vyděsil.

,, Nech mě na pokoji." Řekla pak  vstala, udeřila ho do tváře a vyběhla pryč. Běžela přes chodbu a v té chvíli si uvědomila, kde jsou. Jejich starý dům. Bolelo ji být tady. Měla tu uchované skvělé vzpomínky. Bohužel i ty špatné.

Caroline chodila a chodila. Netušila, kam jde. Její rodiče ji vykopli z domu. Cítila, jak se jí slzy potulují po tváři. Najednou se zastavila. Podívala se, kde je a viděla před sebou známý dům. Nohy ji zvedli na místo, kde byla šťastná. Zaklepala na dveře a otevřel ji její hnědovlasý přítel s modrýma očima. Když ji viděl usmál se, ale ten úsměv zmizel, když viděl její pláč.

,, Co se stalo, koťátko?" Zeptal se a ustoupil na stranu, aby mohl vstoupit dovnitř.

,, Moji rodiče se mě zřekli." Řekla a posadila se na gauč.

,, Proč?" Zeptal se a posadil se vedle ní. Caroline se položila hlavu na jeho rameno.

,, Protože jsem těhotná." Řekla a na jeho tváři se objevil úsměv.

,, To je úžasné. Jsem tak šťastný. Neboj se. Sice už nemáš rodiče, ale máš mě. A já se o vás postarám. Slibuji. Miluji tě." Řekl a políbil ji. Caroline přestala brečet. Cítila se šťastná.

Když ji v hlavě probleskla tahle vzpomínka, zastavila se. Nechápala to. Tenkrát byli spolu šťastní a teď se ho bojí. Její myšlenky se stočili k jejím dětem. Doufala, že jsou v pořádku a doufala, že ji Klaus zase najde. Konec konců minule byli na místě, které bylo mnohem více skryté a taky ji našel, takže tohle by mu nemělo dělat, takový problém. Vlastně ani nechápala, jak ji dokázal najít uprostřed ničeho. Najednou se objevil před ní. Strachem začala ustupovat dozadu, dokud nenarazila na zeď.

,, Nebudeš se mě bát, miluješ mě, jsi se mnou šťastná a uděláš, co budu chtít." Caroline zopakovala jeho slova a Najednou nenávist a strach vystřídala láska a štěstí. Okamžitě ho políbila.

,, Strašně tě miluji. Pojď do postele." Řekla, vzala ho za ruku a chtěla ho vzít nahoru, ale on tam jen stál. Caroline se na tváři objevil zklamaný výraz. ,, Co je špatně?" Zeptala se smutně.

,, Nic. Rád bych s tebou šel do postele, ale musíme se sbalit. Jedeme pryč." Řekl a Caroline se usmála.

,, A kam?"

,, Do New Orleans."