Sweet Love

Nález

Kapitola 5

Poté, co Hope dala svou matku do bezvědomí, se potulovala po městě. Sama nevěděla, kam jít nebo co dělat. Když už začala být tma, její nohy jí zavedly na jedno určité místo. Nakonec jí její nohy zavedly do cukrárny.

,, Dissera portus." Řekla dveře cukrárny se otevřely. Prošla dovnitř a na rozdíl od jejích předchozích návštěv, tu byla tma. Hope řekla další latinské slovo a světla se rozsvítila. Hope šla dozadu, kde byla pohovka a lehla si na ni.

Caroline byla zrovna ve svém bytě se svou dcerou. A v hlavě se jí pořád dokola opakovala ta samá slova. Klaus má přítelkyni. Myslela si, že je svobodný, ale jasně, že to byla blbost. Sáhla si do své kapsy, aby si vzala mobil, ale nebyl tam. Přemýšlela, kdy je. A pak jí to docvaklo. Nechala ho v cukrárně. Rychle vyběhla z bytu pro něj. Měla na sobě jen šortky a tílko a vůbec žádné boty. Její dcera už spala, tak si musela pospíšit. Co kdyby se probudila sama a ona tam nebyla. Došla k cukrárně a automaticky šáhla po klíčích, ale nebyly tam. Teprve teď si uvědomila, že je nechala doma. Její pohled se opět zvedl k budově a uviděla, že jsou dveře otevřené a ne jen to. Cukrárna která měla být zhasnutá, ale místo toho tam bylo rozsvíceno. Pomalu vešla dovnitř, když v tom uslyšela pláč. Dětský pláč. Vešla dozadu a na pohovce našla ležet Hope. Plačící Hope.

,, Co se stalo?" Zeptala se malé holčičky, která zvedla hlavu, aby se na ní podívala.

,, Nemám kam jít a domů nechci." Řekla a ještě více se rozbrečela. Caroline se podívala na ni a přemýšlela, co se stalo, že nechtěla jít za svými rodiči.

,, Chceš zůstat u nás?" Zeptala se a její tvář se rozzářila. Holčička s radostí přikývla. ,, Jen zavolám tvému tátovi a dám mu to vědět." Řekla, vytočila jeho číslo a odešla dopředu, aby to Hope neslyšela.

Klaus a hodně dalších prohledávali New Orleans, aby našly jeho dceru. Už to bylo několik hodin, co zmizela a s každou vteřinou to bylo horší. Najednou mu zazvonil telefon. Ani se neobtěžoval podívat se kdo to je a zvedl to.

,, Co?" Zakřičel do telefonu.

,, Nechybí ti něco? Třeba klíče, peněženka nebo dítě?" Když uslyšel melodický hlas ulevilo se mu. Protože jí slyšel. Až pak si uvědomil, co říkala. Věděla, kde je jeho dcera. Chtěl radostí skákat. Ulevilo se mu, že ví kde je a že je v bezpečí.

,, Je s tebou?" Zeptal se i když odpověď znal, ale musel se ujistit.

,, Našla jsem jí v cukrárně ležet na pohovce a plakat." Jeho srdce se trochu zlomilo. Jeho dcera brečela a on nevěděl proč.

,, Jdu pro ni." Řekla a chystal se tam vydat.

,, Radši ne. Mě říkala, že nechce domů, tak mě napadlo jestli by na noc mohla zůstat u nás?" Zeptala se ho nejistě.

,, Jo. Ráno si ji vyzvednu." Řekl a zavěsil. Teď byl zmatený. Proč jeho dcera nechce jít domů.

Po tom, co hovor skončil šly Caroline a Hope do jejího bytu. Vešly dovnitř a Caroline rozsvítila světla. Hope to tam s nadšením pozorovala. To místo bylo na rozdíl od jejího domova plné světla a moderně zařízené. Malá blondýnka vešla do obývacího pokoje a mnula si oči.

,, Mami?" Zašeptala dívka na které bylo poznat, že je unavená. ,, Hope." Řekla s radostí a únava jako mávnutím kouzelného proutku přešla.

,, Hope tu bude spát." Informovala svou dceru.

,, Může spát se mnou?" Zeptala se Lizzie a Caroline přikývla a obě dívky se rozběhly k Lizzie do pokoje.