Sweet Love

Modřina

Kapitola 17

Caroline a její manžel se chystali na večeři u Mikaelsoných. Caroline měla dost práce se zakrytím modřiny na její pravé tváři.

,, Jsi připravená, zlatíčko?" Caroline přikývla a políbila ho. ,,Jdi pro malého, já jdu pro Elizabeth." Caroline přikývla a poslechla ho. Došel ke dveřím pokoje jeho dcery a chtěl je otevřít, ale nešlo to. Dveře byly totiž zamčené.

,, Elizabeth, odemkni ty dveře a vylez ven." Zakřičela hlasitě.

,, Nevylezu. Jsi monstrum a ublížil si máme." Řekla a začala brečet. Jen myšlenka na to, ji nutila plakat.

,, Jestli nevylezeš, tvoje matka skončí v nemocnici." Lizzie šla ke dveřím a odemkla. Vešel dovnitř. ,, Hodná holka." Řekl a začal ji hladit po vlasech." Pro Lizzie to vůbec nebylo příjemné. Okamžitě utekla za svou matkou, která měla v náručí jejího bratra. Okamžitě jí obejmula nohy.

,, Je čas jít, zlatíčko." Řekla své dceři a šli.

Došli před sídlo Mikaelson. Zaklepali na dveře a otevřela jim malá zrzavá holčička. Okamžitě se s blonďatou holčičkou objali. Bylo to rozkošné.

,, Pojďte dál." Řekla a vešli dovnitř. Na nádvoří už bylo nachystaný stůl. Caroline se podívala naproti sobě a prohlédla do Klausových nádherných očí. Klaus se usmál, když ji uviděl. Byla překrásná, ale jedna věc ho na ní zarazila. A to modřina na její tváři. Byla sice dobře zakrytá, ale Klaus si jí všiml. Okamžitě věděl, kdo jí ji udělal. Věděl, že za tohle ho bude dlouho mučit. Nikdo by neměl položit ruku na ženu. Zvláště ne na jeho Caroline. Ta si to rozhodně nezasloužila. Šel k ní blíže a všiml si, že má u sebe kočárek, ve kterém byl malý Klaus. Pořád nemohl uvěřit, že ho pojmenovala po něm.

,, Jsem rád, že jste přišli." Řekl a díval se na Caroline. Říkal pravdu. Byl rád, že přišla Caroline, Lizzie a malý Klaus, ale rozhodně ne on. Caroline otevřela ústa, aby něco řekla, ale on ji předběhl.

,, Museli jsme. Rád poznám nové známé mé manželky." Jeho manželka. Z jeho úst to znělo hnusně.

,,Caroline, mohla by si na chvilku?" Zeptal se Klaus. Caroline se podívala na svého manžela, který přikývl, tak se vydala ke Klausovi. Klaus ji vedl pryč, aby je nikdo neslyšel.

,, Proč se mnou chceš mluvit?" Zeptala  se a dívala se mu při tom do očí. Klaus místo odpovědi, chytil Carolineinu hlavu a zabořil se jí do vzpomínek.

Caroline se strachem v očích ustopovala dozadu, dokud nerazila na zeď. Její manžel se jí podíval hluboce do očí.

,, Nebudeš se bát, miluješ mě, jsi se mnou šťastná a uděláš, co budu chtít."

Klaus okamžitě zmizel z jejích vzpomínek. Byl nadšený. Nemilovala ho, byla jen ovlivněná. Musel zavolat Freyu.

,, Proč se usmíváš?" Zeptala se svým melodickým hlasem Caroline. Klaus si ani nevšiml, že se usmívá, ale nedivil se, po tom co zjistil.

,, To je teď jedno. Počkej tady, lásko. Já dojdu pro Freyu." Řekl a v mžiku byl pryč. Caroline najednou ucítila silný stisk na paži. Otočila se a podívala se do tváře svého manžela.

,, Proč ti ten chlap říkal lásko? Nejsi jeho. Jsi moje. Je ti to jasné?" Caroline přikývla a on odešel. Caroline nevěděla proč, ale v tu chvíli propukla v slzách.