Daughter of Durin/Fifteenth member (Hobit)

I.

,,Vždyť přesně to jsem řekla."

~•᪥•♡︎•♕︎•♡︎•᪥•~

Thalia byla ráda, že se vzbudila brzy, protože ji čekala velmi dlouhá cesta a věděla, že čím dřív vyjede, tím dřív bude v Kraji.

Možná měla být ještě někde jinde, ale věděla, že by se na to stejně nakonec vykašlala a také by tam nedorazila v čas.

Vstala, oblékla se a všechny své zbraně dala na svá místa. Možná byla žena, ale se zbraněmi uměla jako žádný jiný bojovník.

Sice ze začátku nebyla nejlepší, ale čím starší byla, tím byla silnější, lepší, zručnější. Také napomohli zkušenosti z jejích cest.

Thalia se nedivila, když dole uviděla spící opilce, kteří tam museli usnout a nikdo je nevzbudil a neposlal domů.

Zakroutila hlavou a šla ven.

Nakoupila nějaké zásoby a šla si pro svého poníka.

Byla ráda za takové veřejné stáje, protože nevěděla, kde jinde by svého poníka nechala.

Vzala si ho zpět a vyrazila na delší cestu. Která se ovšem neobešla bez komplikací a ona musela bojovat s menší tlupou skřetů.

Do Kraje a Hobitína dojela až po setmění.

Musela uznat, že Kraj a vesnice bylo překrásné místo. A nejvíce se jí snad líbily hobití nory.

Byly to roztomilé domečky skoro úplně v zemi, se zahrádkami, okny plné květináčů s rozkvetlými květy a kulaté dveře.

Thalii přišlo hledání dveří se značkou jako věčnost, ale nakonec je našla.

Před norou už stálo pár poníků a z nory se ozýval smích.

Svého poníka přivázala k plotu a celý batoh nechala u něj. Věděla, že je to tam v bezpečí a nikdo nic neukradne.  Tedy spíš v to doufala.

Otevřela malá vrátka a po úzké kamenné cestičce došla ke dveřím, na které třikrát lehce, ale přesto hlasitě zaklepala.

,,Ne! Už nestojím o další trpaslíky ve svém domě!" Ozval se rozzlobený hlas a za chvilku se otevřely dveře.

Ve dveřích stál malý hobit s kudrnatými a trochu dlouhými vlasy a vypadal naštvaně, unaveně, rozhořčeně a trochu i zoufale.

Když otevřel, neviděl žádného trpaslíka, ale dívku. No, i když teoreticky to trpaslík byl, akorát jen z poloviny.

,,Thalia, k Vašim službám." Řekla mile a uklonila se. ,,Bilbo Pytlíka, k Vašim službám." Odpověděl taktéž vcelku mile na jeho stav.

,,Mohu se zeptat, je tu Gandalf šedý?" ,,Ano je. Pojďte dál." Thalia se na něj vřele usmála a svou kápy si stáhla.