Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,So lau furu."
~•᪥•♡︎•♕︎•♡︎•᪥•~
Thalia skutečně nebyla spokojená s tím, jak se každý začal chovat. Byli jako omámení, bylo to zvláštní. Ale věděla, že to s nimi dělá ten les.
Všechno ale bylo zvláštní a nikdo nic nevěděl. Nevěděli, kolik bylo hodin, jestli je den, nebo noc, jak daleko jsou, kam se dostali.
Thalia si všimla, jak malý hobit brnkal na nitky pavučiny. Ovšem byly trošku větší, takovou by neudělal žádný malý pavouk.
Thalia přišla k Bilbovi a vzala jeho zápěstí, aby ho zastavila v pokračování. Všimla si, že pavučiny byly tlusté a dlouhé a vibrace se šířily dál. A kdo ví, kdo je zaregistroval.
,,Nech pavučiny a jejich vlastníky na pokoji. Není moudré na ně vůbec sahat." Varovala Thalia a hobit přikývl, takže ho pustila
Když se dvojice znovu podívala na trpaslíky, byli někde daleko před nimi a postupovali dál bez toho, anižby vlastně věděli, kam jdou.
,,Strýčku, počkej. Musíme jít po cestě. Takto se ztratíme." Tak jako vždy ji neposlechli a pokračovali dál, takže je ona a Bilbo museli dohnat.
K Thaliiné nelibosti šli dál, při čemž se rozdělili, aby se podívali, kde pokračuje cesta. Samozřejmě se nerozdělili natolik, aby se neviděli nebo ztratili.
,,Neměli jsme scházet z cesty, Thorne." Řekla Thalia trochu naštvaně. „Teď jsme se ztratili. Kdy mě aspoň jednou poslechne?" Dodala, než se oba dva začali hádat.
Každý si myslel své, každý měl jiné názory a Thorin ji prostě nechtěl poslouchat. Thalia také věděla, že za to trochu mohl les.
Působila na ně ta temná magie.
Nakonec našli nějakou "cestu" a vydali se po ní. Pavučin přibývalo a byly větší a větší.
Ori se pro něco ohnul a zvedl pytlík. ,,Pytlík s tabákem. Tady v lese jsou trpaslíci." Řekl Dori.
,,A dokonce trpaslíci z modrých hor. Tenhle je úplně stejný, jako můj." Řekl Bofur a vzal ho do rukou. ,,Protože je váš." Řekl mu Bilbo.
,,Bilbo má pravdu. Chodíme tu pořád dokola. Zabloudili jsme." ,,Nezabloudili, jdeme na východ." Odporoval Thorin.
,,Ale kde je východ? Slunce zmizelo." Stěžoval si Oin.
Všichni se začali hádat a překřikovat a Thalia už jich měla dost. ,,Tak dost, ticho!" Zakřičel Thorin. ,,Něco nás sleduje." Dodal.
,,Bilbo, myslíš, že by jsi mohl vylézat na strom a porozhlédnout se?" Zeptala se Thalia.
Hobit si nechal batoh u ostatních, aby se mu lépe šplhalo a začal šplhat.
Čekali a nevěděli, co mezi tím mají dělat. Najednou Thalia ucítila bodnutí. Viděla obrysy, všechno se před ní točilo, až nakonec ji pohltila tma.
Thalia se probudila až na zemi a celá pokrytá pavučinou a s bolestí celého těla.
Vytáhla svou dýku a rozřízla tlustou vrstvu lepkavé pavučiny. Nebylo zrovna jednoduché se z ní dostat, když se lepidla k jejímu tělu, ale povedlo se jí to. Tedy až na nějaké kousky ve vlasech a na oblečení.
Thalii se nelíbilo, když se k nim začali blížit další obrovští pavouci, kteří na ně znovu zaútočili.
Každý vytáhl své zbraně, aby se mohlo bránit, přestože to nebylo jednoduché, protože pavouků bylo moc a byli až moc velcí.
Pokusili se utéct, jenže jim do cesty vztoupil další pavouk.
Thalia trochu zděšeně zalapala po dechu, když těsně kolem její hlavy proletěl šíp a zabodl se pavoukovi před ní přímo do oka.
,,To ne." Řekla, když si uvědomila, komu patří ten šíp. Rozhlédla se a okamžitě si všimla několik elfů, kteří se o pavouky postarali.
Jeden elf zastavil před Thorinem a zamířil na něj šípem.
,,Nemysly, že bych tě nezabil, trpaslíku. Udělal bych to rád." Řekl blonďatý elf. Thalia vytáhla svůj luk a šíp a zamířila na elfa.
,,Jen to zkus a zabiju tě." Vyhrožovala, zatímco ostatní elfové okamžitě namířili své luky na ni.
Thalia povolila, když se nedaleko od nich ozvalo volání o pomoc.
„Kili!" Vykřikli Thalia a Fili a báli se o svého bratra. Thalii se trochu ulevilo, když se tam objevila rusovlasá elfka, která zabila pavouka, který se pokusil zabít Kiliho.
,,Prohledejte je!" Zakřičel blonďatý elf, který předtím mířil na Thorina.
Otočil se na Ryanne a udělal krok blíž. ,,Dotkni se mě a bude to to poslední co uděláš, blondýno." Zavrčela naštvaně. Nenechá nikoho, aby se jí dotýkal. ,,Nebo taky ne. Vaš svá slova. Nebo to bude poslední co řekneš."
Elf se přiblížil ke Gloinovi a vzal mu nějakou krabičku, otevřel to a viděl dvě fotky. Gloinův syn a žena. ,,Hele, vraťte mi to, je to soukromé." ,,Kdo to je, tvůj bratr?" Zeptal se elf posměšně. ,,To je moje žena!"
,,A co tahle děsná příšera? Skřetí mutant?" ,,To je můj syn Gimli!"
,,Gyrth in yngyl bain?" [Jsou pavouci mrtví?]. ,,Ennorner gwanod in yngyl na nyryn. Engain nar." [Ano, ale přijde jich víc. Jsou čím dál troufalejší.]
Thalia byla jediná z výpravy, která rozuměla jejich řeči. Podle toho jí bylo jasné, že to nebyli první pavouci, na které narazili, o které se museli postarat.
Někdo vzal Thorinuv meč a podal ho elfovi, o kterém Thalia už věděla, že se jmenuje Legolas. Kvůli tomu si také uvědomila, že je to princ Temného hvozdu. Slyšela o něm, ale tohle bylo jejich první setkání.
,,Echannen i vegil hen vin Gongolin. Magannen nan Gelidh." [Tohle je starobylá elfská čepel. Vykovali ji mí předci.] Pořádně si meč prohlédl, než jím ukázal na Thorina.
,,Jak jsi k tomu přišel?" ,,Ten meč jsem dostal." Řekl Thorin. ,,Takže nejen zloděj, ale také lhář."
,,So lau furu." [On nelže.] Promluvila Thalia a postavila se před svého strýce. ,,Mání ná?" [Kdo jsi?] Zeptal se Legolas, protože nevypadala jako trpaslík. ,,Lau quet." [To ti neřeknu.]
,,Enwenno hain." [Vezměte je.]
Elfové vzali každého trpaslíka a začali je odvádět.
Thalia věděla, že byli v koncích. Od elfů z Temného hvozdu se jen tak nedostanou. Král Thranduil je uvězní do konce jejich životů.
Vedli je bránou do elfího království, kde je vedli různými chodbami, až nakonec se dostali k celám, kam je po jednom nebo po dvou zamkli.
