Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jestli Thorin zjistí, že ho máš. Můžeš dopadnout špatně."
~•᪥•♡︎•♕︎•♡︎•᪥•~
Když se Thalia probudila a otevřela oči, našla všechny trpaslíky a malého hobita, jak se sklání nad ní.
,,Co se stalo?" Zeptala se a opatrně se posadila. ,,Praštila jsi se hlavou o kámen." Odpověděl Thorin, ale Thalia protočila očima.
,,Ne, já myslím s drakem." Řekla. Jenže všichni mlčeli a koukali jeden na druhého, protože si nebyli jisti, jestli by jí měli říkat, co se dělo dál.
,,Co se stalo?" Zeptala se znovu ,,Odletěl a letí přímo na Jezerní město." ,,Ne." Řekla a podívala se na svého strýce.
Doufala, že to není pravda. Protože pokud ano, tak byli její bratři ve velkém nebezpečí.
Po té, co se Thalia aspoň trochu uklidnila, vyrazila do svého starého pokoje, který už několik let neviděla.
Myslela si, že se rozpláče, když ho znovu viděla, ale udržela to.
Přistoupila ke svému stolu a otevřela šperkovnici, ve které se nacházely všechny její šperky, včetně korálků, které si přidávala do copů.
Thalia se smutně usmála, než vzala prsten.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prsten patřil jejímu otci a její matka ho od něj dostala chvíli po té, co se potkali. Po té, co zemřel, ho dostala Thalia, jenže byla ještě malá, takže ho nenosila.
Palcem přejela po černém kamenu, než si ho nasunula na prsteníček.
Nakonec se rozhodla, že si půjde odpočinout, protože to bylo něco, co beztak dlouho nezažije.
Pochybovala, že její strýc dá někomu z nich jen tak volno.
~•᪥•♡︎•♕︎•♡︎•᪥•~
Bylo to už pár dnů a Thalia se rozhodla, že se projde po chodbách. Chtěla znovu projít celý Erebor, vzpomínat na to, co všechno tam prožila.
