Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Budu muset jít, čeká mě dlouhá cesta."
~•᪥•♡︎•♕︎•♡︎•᪥•~
Bylo to pouze pár dnů, co skončila Bitva pěti armád. Velká bitva, kde spousta trpaslíků, lidí a elfů přišla o život.
Na počest Thorina, Filiho a Kiliho se konal velký pohřeb. Pohřeb na počest krále a dvou princů, kteří byli velmi stateční a bojovali do posledního dechu.
Na pohřbu se sešla spousta trpaslíků, jiní králové, přítelé a rodina. Gandalf, Bilbo a dokonce i Rafagast a Medděd, aby vzdali hold.
Hlavně se tam sešli účastníci výpravy a Thalia.
Thalia na sobě měla dlouhé a černé šaty a přes obličej dlouhý smuteční závoj. Nechtěla, aby byla viděna její tvář, zarudlé oči a příšerný vzhled.
Nepřestala plakat. Probrečela dny i noci, ani nevěděla, kdy napo3 měla pořádný spánek, kdy naposledy se pořádně najedla. Nedokázala do sebe dostat moc jídla. Byla zničená a ani její matka jí nedokázala pomoct. Zvlášť proto, že sama truchlila. Vždyť ztratila bratra a dva své syny.
Thalia smutně koukala na tři vysoké a kamenné podstavce.
Uprostřed byl Thorin a po stranách Fili a Kili. Byli upravení a téměř to vypadalo, jakoby pouze spali.
Bohužel tomu tak nebylo.
Fili a Kili měli ruce složené a svírali v nich své meče, zatímco Thorin měl ruce na hrudi a v nich položený Arcikam. Klenot překrásně zářil na jeho hrudi a poprvé byl tam, kde by měl být.
Thalia nejdříve přistoupila ke Kilimu, její nejmladší bratr.
Se smutným úsměvem závoj prěhodila dozadu a dala mu malý polibek na čelo. To samé udělala i Filiho. Tak moc jí budou chybět její bratři. Všechno to hašteření a žertování. To děrinské chování. Bude jí chybět, jak spolu sedávali u ohně a Thalia jim vyprávěla své zážitky z cest.
Ty jejich zvědavě u udivené výrazy. I ty ustarané, které měli po té, co jim řekla, co nebezpečného se jí stalo.
Z jejích bratrů už se stali pouhé vzpomínky. Už nikdy si nevytvoří další, už nikdy tam pro ně nebude moct být. Nebude tou oblíbenou a pohodovou tetou, kterou mohla být, když by měli děti.
Její život bez nich nebude stejný. A jak by mohl? Bez bratrů, které milovala.
Když se naposledy rozloučila se svými bratry, přišla ke svému strýci.
Natáhla ruku a položila mu ji na jeho.
Take jí bude chybět. Byl tam pro ni celý život. Už od té doby, co se narodila. Nebyl to pouze její strýc, byl i něco jako otec, když ji pomohl vychovat. Tolik ji toho naučil. Byl to její vzor.
Důvěřoval jí, podporoval ji a každé její rozhodnutí. Ať už to bylo cokoliv.
Trénoval s ní, naučil ji vše, co o boji věděl.
Kdyby jim mohla aspoň ještě jednou říct, jak moc je má ráda, jak moc jí na nich záleží a jak by si přála, aby tam s ní stále byli.
Všem dala poslední sbohem, než se vrátila ke své matce.
,,Bude to v pořádku, holčičko." Řekla Dis a lehce a povzbudivě stiskla rameno své dcery a také posledního dítěte. „Nebude." Thalia zakroutila hlavou, než si závojem znovu skryla tvář.
Nakonec zůstala v síni sama.
Postupně začal každý odcházet a Thalia tam zůstala jako poslední. Nemohla odejít. Nebyla připravena se úplně rozloučit. Její poslední sbohem nebylo dostatečné.
,,Byl by na tebe pyšný. Všichni tři by byli. A jsem si jistý, že by si přál, aby to bylo tvé." Řekl Dain, který se u ní objevil a držel korunu.
Thalia se na to odmítla podívat.
Nemohla být královnou. Nedokázala by to.
,,Je tvá. Nechci být královna, nejsem na to připravena. A nevím, jestli někdy budu. Nevím, jestli se dokážu dát do pořádku po tom všem." Zašeptala a na chvilku se na něj otočila, než se znovu podívala na tři podstavce.
,,Budu muset jít, čeká mě dlouhá cesta." Řekla nakonec, než odešla.
Nemohla zůstat v Ereboru. Ne, když byly rány ještě čerstvé.
Jak mohla chodit po chodbách, kde bylo tolik vzpomínek? Jak mohla být u své rodiny tak blízko, ale zároveň tak daleko? Nevěděla, jestli by zvládla tam zůstat.
Proto se rozhodla na chvíli opustit Erebor. Chtěla zpět do světa nebo do Roklinky.
Bylo jí jedno kam. Hlavně potřebovala Aragorna.
Thalia nakonec dorazila do Roklinky, po roční cestě si chtěla odpočinout. A kde jinde si mohla odpočinout, než doma. Ovšem s nikým nemluvila téměř měsíce a každý se o ni bál.
Nechtěla jíst, spát. Bylo to s ní těžké, ale oni tam byli pro to, aby jí pomohli a Aragorn nebyl daleko.
