Hold On

11. Thanksgiving

HAILEY

- 12:31 a.m.

Otevřela jsem oči a viděla siluetu Justina, jak se svlékal a pak zalehl do postele.

"Kde jsi byl?" zašeptala jsem.

Nechtěla jsem, aby to vyznělo nějak špatně, proto jsem pak ještě dodala.

"Měla jsem o tebe strach," podepřela jsem se o lokty a čekala, jestli se ke mně otočí.

Otočil.

"Byl jsem se projet na motorce," odpověděl potichu a už naštěstí nezněl naštvaně.

"Páni, co všechno máš ještě za koníčky," s úžasem jsem prohodila, ale nečekala žádnou odpověď.

"Ale víš, že to bylo hodně nezodpovědné sednout na motorku po pár skleničkách whiskey?" zamračila jsem se.

Mohlo se mu něco stát.

"Po tom, co jsi mě odmítla, tak jsem hodně rychle vystřízlivěl," uchechl se.

"Justine, chci se ti omluvit. Já nevím, co to do mě vjelo. Sex jsem neměla přes půl roku, tak mě to asi při tom boxu nějak rozpálilo," šla jsem s pravdou ven, i když s poloviční alespoň jsem ze sebe něco dostala a Justin už nebyl naštvaný.

Dokonce se tomu zasmál.

"Já to chápu. Rozpálil jsem tě já," zasmál se a já musela souhlasit.

"To se stane, Hailey. Jen jsem se na chvíli cítil na nic, protože to vypadalo, jako kdyby sis se mnou jen hrála," vysvětlil mi jeho chování.

"A taky se ti omlouvám," zašeptal.

Byla jsem ráda, že jsme to takhle rychle vyřešili a už jsme konečně mohli jít spát s klidem na duši.

Ale to by malá nemohla začít plakat.

"Achjo," zašeptala jsem a už vstávala.

"Ne, počkej," zastavil mě, vstal místo mě a došel pro malou.

Chvíli na ni mluvil a pak ji položil do postele mezi nás.

To bylo sladké.

- 6:36 a.m.

Ráno jsem se probudila a už v ten moment, co jsem otevřela oči, jsem měla úsměv na tváři a věděla, že dnešek bude velmi výjimečný.

Mohl za to Justin a malá, protože oni dva už byli vzhůru a mazlili se spolu.

Malá s námi spala celou noc a i když by mě za to několik matek odsoudilo, já to nehrotila, protože to nedělám často. Jen když jsem opravdu vyčerpaná a nebo jí chci mít prostě u sebe. Navíc si myslím, že i kdyby si na to postupem času navykla, tak by si zase potom stejně tak navykla i na spaní ve své posteli.

Skrz žaluzie se prodíraly sluneční paprsky a já měla opravdu skvělou náladu.

Dnešní Den díkůvzdání bude úžasný!

- 5:15 p.m.

"Krocan bude tak za hodinku a půl hotový," oznámila jsem mamce, když jsem ho zkontrolovala.

Krocana s nádivkou jsem dala péct hned po obědě a před tím Alaia upekla dýňový koláč, na který se moc těším a teď zbývala už jen dodělat brusinková omáčka, sladká kukuřice a batáty, což si vzala na starosti mamka. My si to totiž pěkně rozdělily, aby to všechno nebylo právě jen na ní a v klidu se to stihlo.