Hold On

24. Stratford

HAILEY

- 7:15 p.m.

Vydechla jsem úlevou, když jsem zaparkovala v cíli.

Podařilo se mi zvládnout tu dlouhou a náročnou cestu plnou bolesti.

Vystoupila jsem z auta, vyndala Kennyu i s autosedačče, popadla kabelku a šla ke dveřím, kde jsem zazvonila a vyčkávala.

"Ahoj, zlatíčko," usmála se mamka, když mě spatřila.

Okamžitě mě objala, dala pusu na tvář a pak si přebrala Kennyu.

"Ahoj, Hailey, rád vás zase vidím," objal mě Jeremy s milým úsměvem, který jsem mu opětovala.

"Já se na vás taky moc těšila," usmála jsem se.

Mamka s Kennyou zalezla dovnitř a Jeremy mi šel pomoct s věcmi.

Otevřela jsem kufr a aktivně chtěla vyndat můj kufr, který byl opravdu těžký, protože jsem v něm neměla jen své oblečení ale i dárky pod stromeček. Ale jakmile jsem ho zvedla, do břicha mi vystřelila neskutečná bolest, kvůli které jsem nahlas zakňučela.

"Jsi v pohodě, Hailey?" zeptal se starostlivě Jeremy.

"J-jo, jsem. Jen mě trochu píchlo v břiše," zamumlala jsem a zhluboka dýchala.

"Jdi si odpočinout dovnitř. Já to zvládnu," řekl.

"Děkuju moc. To je asi po té dlouhé cestě, jak jsem seděla ve stejné poloze," snažila jsem se to ještě nějak obkecat, aby nemohli mít ani to nejmenší podezření a raději šla dovnitř.

V předsíni jsem si vyzula boty, které jsem vyměnila za roztomilé papuče a šla do kuchyně, kde se nacházeli úplně všichni. Včetně Justina a Emily, kteří se k sobě tulili u jídelního stolu. Fuj.

Co tu vůbec dělala? Vždyť spolu nejsou zas tak dlouho, aby to bylo tak vážné, že už ji představil své rodině a vzal ji sem na Vánoce.

Nedávala jsem najevo sebemenší zaujetí. Ani jsem nemohla, protože za mnou hned přiběhly děti, které zaměstnaly mou pozornost, kterou jsem už pak naštěstí nemohla věnovat těm dvoum hrdličkám.

"Tolik si mi chyběla," objímala mě Jazzy a nechtěla mě pustit.

"I ty mně, zlato," dala jsem ji pusu do vlasů, po kterých jsem ji i hladila.

Allie, ke které se pak přidala i Jazmyn, už byla u malé Kenn a hravě na ni mluvila.

"Mně si taky chyběla," natiskl se ke mně Jaxon, nad kterým jsem se úplně rozplývala.

Od holek to bylo roztomilé, ale co teprve od Jaxona?

"Neboj se, ty jsi mi taky moc chyběl," objala jsem ho a chtěla ho zvednout, ale zase ta bolest.

"Copak je?" zeptal se mě, když jsem zkřivila obličej nad tou bolestí.

"Ale to nic," vydechla jsem a postavila se.

"Ahoj," pozdravila jsem Justina a Emily.

Snažila jsem se znít opravdu mile a z mého hlasu vypustit mírnou závist a bolest, kterou mi způsoboval pohled na ně.

"Ahoj, to je super, že jsme se tu takhle všichni sešli," zazubila se na mě Emily a já s falešným úsměvem přikývla.

"Čau," zamumlal Justin a nevěnoval mi ani pohled.

Byl raději na mobilu a zřejmě se mi snažil hodně vyhýbat.

Zbabělec.

Chvíli jsem si s Emily povídala a pak jsem se vydala do obývacího pokoje, kde byly děti s mamkou a obdivovaly mou Kennyu, která za ten měsíc zase vyrostla a úplně se změnila.