Hold On

2. sweet Canada

H A I L E Y

- 9:15 p.m.

"Dojeli jste do cíle," ozvala se ta otravná navigace, která mě prudila celou cestu.

Ale teď jsem ji výjimečně slyšela velice ráda, jelikož jsem už byla v cíli a mohla ji vypnout. S ohromnou úlevou jsem položila hlavu na volant a unaveně vydechla.

Málem bych tu usnula, kdyby se neozvala Kennya.

"Neboj, už vystupujeme, zlatíčko," pousmála jsem se na ni a následně vystoupila z auta.

Porozhlédla jsem se po okolí. Všude byly nádherné a mohutné rodinné domy. Oči mi mohly zůstat na jediném domě. A to byl ten, ve kterém bydlel matčin přítel.

Co si to jen našla za chlapa?

Byl to snad mafián, že si mohl dovolit takový dům?

Do mobilu jsem rychle naťukala zprávu pro mamku, aby věděla, že už jsme tu.

Obešla jsem auto ke dveřím spolujezdce a vyndala Kennyu v autosedačce a opatrně odložila na zem, abych si mohla z kufru vyndat věci.

Pak jsem se rozešla ke dveřím.

Dveře se přede mnou rychle otevřely a v nich se objevila mamka. Ani zazvonit na zvonek jsem nestihla.

"Moje děvčátka," dojímala se s velkým úsměvem na tváři.

A já samozřejmě také.

"Jsem tak ráda, že jste dorazily v pořádku," upřímně se usmála a převzala ode mě za rukojeť sedačku s Kennyou, na kterou hned začala mluvit a dělat různé grimasy.

Babička, co víc říct.

Muž, který stál za matkou, se natáhl blíž ke mně a vzal mi kufr. Vřele jsem se na něj usmála.

"Děkuju moc," řekla jsem ostýchavě.

"Není za co. Rád vás konečně obě dvě poznávám," podal mi ruku, kterou jsem slušně přijala.

"Jeremy," dodal.

"Já jsem Hailey," usmála jsem se unaveně.

"Pak se představím i s malou, pokud mi to tvoje mamka dovolí," řekl a společně jsme se zasmáli nad mou mamkou, která nás nevnímala, protože byla zaneprázdněná Kennyou.

"Tak pojďme dovnitř. Mrzne," řekl Jeremy, za což jsem byla ráda, protože mi začínala být opravdu velká zima i přesto, že nebyl žádný sníh.

Dům zevnitř mě mile překvapil. Podle zevnějšku jsem usuzovala, že uvnitř to bude velký přepych, což naštěstí nebyl. Bylo to tu moc krásné a skromné, i když to muselo stát spoustu peněz. Luxusní to bylo bez pochyb, ale decentně. Jen to nebylo tolik prostorné, jak jsem si myslela, že bude. Ale to mi vůbec nevadilo. Cítila jsem se tu moc dobře a útulně.

"Děti už spí. Seznámíš se s nimi ráno," pověděla mi mamka, když jsme šly za Jeremym nahoru do schodů.

Došli jsme do chlapeckého pokoje, který byl sladěn do modro šedé barvy. Po zdech visely plakáty basketbalistů i dalších sportovců a zlaté poháry a medaile na poličkách to doplňovaly.