J U S T I N
- 8:02 a.m.
Když jsme s Emily přišli do kuchyně, byli tu všichni až na Hailey. Děti se nervózně vrtěly na židli a čekaly na svolení, aby mohly jít ke stromečku rozbalit dárky, kterých tam bylo požehnaně. Kennya měla malou Kennyu na svém klíně a krmila ji mlékem z lahvičky. Táta seděl u stolu a snídal palačinky, které zřejmě usmažila Kennya. Emily si k nim hned přisedla a začala se bavit s dětmi o Santa Clausi.
Z lednice jsem vyndal pomerančový džus, který jsem nalil do tří skleniček. Jednu jsem okamžitě vypil, druhou jsem postavil před Emily a s tou třetí se nenápadně vypařil z kuchyně. Šel jsem za Hailey do pokoje, protože jsem o ni měl starost. Zaklepal jsem, načež se ozvalo velmi tiché dále.
"Dobré ráno. Jak ti je?" zeptal jsem se a posadil se k ní na postel.
Podal jsem jí tu sklenici s džusem, za kterou poděkovala a napila se.
"Je mi na nic," zašeptala.
"Ale trochu jsem se z toho vyspala," dodala.
Na nočním stolku, kam odložila prázdnou sklenici, jsem uviděl z poloviny prázdné plato léků, které včera dostala od doktorky na uklidnění.
"Hailey, to nemůžeš," povzdechl jsem si a vzal to do ruky.
"Jeden mi nepomohl, ani dva nebo tři a další. Pak už jsem to vzdala," řekla vyčerpaně.
"Neboj, nezačnu to jíst pravidelně," ujistila mě.
Věřil jsem jí.
"Něco jsem si dnes ráno přečetl o postinterrupčním syndromu. A napadlo mě, jestli si nechceš zajít preventivně k psychologovi. Vypovídat se někomu, kdo tomu rozumí. Nemyslím to zle," vyslovil jsem opatrně svůj nápad.
"Na nějaké terapie nemám peníze. A navíc si myslím, že to zatím zvládám v pohodě," zašeptala.
"Zaplatil bych ti to," řekl jsem.
"Už jsi toho pro mě udělal a zaplatil dost," zabručela.
Povzdechl jsem si.
"Tak tedy počkáme, jak na tom budeš po novém roce. A buď někoho najdeme nebo nebude třeba. Dobře?" zeptal jsem se.
"Dobře," odpověděla a pak se odkryla a vstala.
"Děti už na tebe čekají, aby mohly ke stromečku," zasmál jsem se a Hailey se konečně také trochu usmála.
"Já se jen převléknu a hned přijdu,"
"Dobře," přikývl jsem a nechal ji tu v klidu se připravit a šel dolů za ostatními.
H A I L E Y
- 8:32 a.m.
Pomalu jsem kráčela po schodech směrem dolů a stále mi hlavou probíhalo to, že jsme s Justinem mohli mít společné děťátko. Mohlo nás to zase spojit a byli bychom šťastní, kdyby se nepřihodilo takové neštěstí.
Povzdechla jsem si a přišla do kuchyně, kde se mi naskytl pohled na něj a na ni. Tulili se k sobě a mně se z nich dělalo špatně od žaludku.
"Hailey! No konečně!" vypískl Jaxon a rozběhl se ke mně mě obejmout.
Udělalo mi to radost a donutilo mě to k upřímnému úsměvu.
"Můžeme ke stromečku. Juhů!" zajásala Jazmyn s Allie.
"Jak ti je, Hailey?" zeptala se mě mamka, načež jsem po ní hodila nechápavý pohled.
Podívala jsem se na Justina, který se mi snažil něco naznačit.

ČTEŠ
Hold On
Fanfiction"You know you can call me if you need someone. I'll pick up the pieces if you come undone." haileybaldwin - dvacetičtyřletá milující a obětavá maminka, krásná a sebevědomá žena a empatická a citlivá bytost, kterou život mile i nemile překvapil. jus...