27. heaven is not too far away

895 53 87
                                    

HAILEY

- 1:17 a.m.

Jakmile jsme přijeli domů, ani jsem si nesvlékla bundu a běžela do pokoje, kde jsem skočila do postele a začala zase znovu plakat.

To jsou ty nejhorší Vánoce v mém životě.

Slyšela jsem otevření dveří, na které jsem nereagovala, protože jsem tušila, že to je Justin. Kdo jiný by v tuhle hodinu byl vzhůru.

"Hailey," zašeptal a hladil mě po vlasech.

"Vezmi si ten prášek," řekl prosebně.

Posadila jsem se a vzala jsem si od něj prášek s vodou a zapila ho. Skleničku jsem položila na noční stolek a jen seděla a koukala před sebe. Justin mi svlékl bundu a svetr.

"Cítím se, jako kdyby-" nedořekla jsem to, protože jsem se zase rozplakala.

Nedokázala jsem o tom ještě mluvit.

Justin mě okamžitě objal a houpal se mnou ze strany na stranu. Po chvíli jsem se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Sdílel se mnou smutek, ale nedotklo se ho to tolik jako mě a přitom to bylo i jeho dítě.

Jenže to asi nevěděl.

Do teď.

"Um, Justine," zašeptala jsem.

"V-víš, že to-to dítě b-bylo tvo-je," zavzlykala jsem.

"Cože?" vykulil nevěřícně oči.

Přikývla jsem.

"Spala jsem jen s tebou," zamumlala jsem.

Justin zrudl a do očí se mu nahnaly slzy.

"Do prdele!" odhodil polštář a vstal naštvaně z postele.

"Já ho zabiju. Já toho sráče zabiju!" křičel šeptem, aby nikoho nevzbudil.

"Konečně bych mohl mít dítě a nějakej zmrd ho zabije!" rozbrečel se a posadil se zpátky vedle mě.

Objala jsem ho a plakali jsme spolu. I když jsem neměla ani ponětí, že jsem byla těhotná, i tak mě to sebralo a byla jsem z toho zlomená.

"Doufám, že teď už se na něj vysereš," zamumlal Justin po chvíli, co jsme jen leželi v posteli, byli ticho a truchlili po našem synovi nebo dceři.

To už věděl jen Bůh.

"To byla poslední kapka. Neboj," zašeptala jsem a podívala se na něj.

"Mlátil tě pravidelně?" zeptal se.

Pokroutila jsem hlavou.

"Občas padla facka, ale takhle mě zmlátil poprvé. Nechtěl mě sem pustit. Myslel si, že když mě zmlátí tak nebudu schopná to odřídit. Ale nějak jsem to zvládla," zdůvodnila jsem.

"To je kokot," zavrčel.

"Nahlásíš to, že ano?" zeptal se, načež jsem přikývla.

Chtěla jsem, aby za to Shawn pykal.

"Proč jsi mi nezavolala, že tě nechce pustit? Vzal bych vás s sebou už ve středu," zašeptal nechápavě.

"Justine, přestal ses se mnou bavit, tak proč bych ti měla volat? Stejně by ses na mě vykašlal. A jela s tebou Emily," protočila jsem očima.

"Ty žárlíš?" uchechtl se.

"Ty jí miluješ?" zaskočila jsem ho svou otázkou.

"Mám ji rád," zašeptal, načež jsem pokroutila hlavou.

Hold OnKde žijí příběhy. Začni objevovat