Hold On

33. our home

HAILEY

- one day later

Justin zaparkoval v podzemí garáži ve svém boxu, kde měl další čtyři luxusní auta. Až teď jsem si začala pomalu uvědomovat, že jsem ještě nebyla u něj v bytě. Určitě to bude velmi luxusní byt, ve kterém mě jistě překvapí spousta věcí.

"Konečně zpátky doma," vydechl a věnoval mi úsměv.

Vystoupili jsme z auta a pobrali všechny věci, hlavně naše malé zlatíčko, které po celou tu cestu bylo moc hodné, a šli do výtahu.

"Vážně ti nevadí, že se ti hned nacpu do bytu?" zeptala jsem se s divným pocitem, protože mi to prostě přišlo blbý se k němu hned nastěhovat.

"Kolikrát jsem ti říkal, že mi to nevadí?" zasmál se a pokroutil nade mnou hlavou.

"Naopak budu rád, že tam se mnou budete. Už tam nebudu bydlet sám," ujistil mě, načež jsem se usmála.

Podívala jsem se do zrcadla a povzdechla si, když jsem si vzpomněla na matku, která se se mnou ráno ani nerozloučila, o což jsem stejně vlastně ani nestála. Jsem ráda, že se teď zřejmě nějakou dobu neuvidíme. Vážně mě zklamala a ranila. Bylo to od ní hnusné.

"Přemýšlíš nad mámou, viď," s povzdechem jsem přikývla.

"Nepřemýšlej o tom. Ona si to určitě uvědomí a omluví se ti. Dlouho to nevydrží. Jsi přece její dcera," pousmál se.

"Akorát se divím, že táta byl celkem v pohodě," řekl.

"Třeba mu to ještě ani neřekla," pokrčila jsem rameny.

"Myslím, že jo. Nebo se třeba holky prokecly, znám je. Ale je to chlap, takže to tolik neřeší a je mu to jedno. Až s ním budu volat, tak se ho na to zeptám. Dnes ráno jsem to před odjezdem už nechtěl řešit. Atmosféra byla docela napjatá," povzdechl si.

"Budou se s tím muset vypořádat. Já tě nehodlám nechat jen tak jít. Už jsi moje navždy," usmál se a políbil.

V ten moment cinkl výtah na znamení, že jsme v požadovaném patře. Vystoupili jsme a já následovala Justina k ohromným dveřím od bytu, které odemkl a pustil mě jako první do velké předsíně, kde měl obrovský botník plný bot.

"Jsi ujetej na boty?" zasmála jsem se a položila malou v autosedačce na zem, abych si sundala boty.

"Tak trochu," uchechtl se a také si sundal boty.

"Ale neboj. Vyklidím ti nějaké přihrádky, aby sis tam mohla dát své," usmál se, jenže mně na tváři úsměv chyběl.

"Tady s sebou mám jen dvoje a zbytek mi shořel," povzdechla jsem si.

"Koupíme nové," pohladil mě po tváři a svlékl mi bundu, kterou pověsil na věšák a pak i tu svou.

Potom jsme prošli kolem koupelny, do které jsem nakoukla a spadla mi spodní čelist. Oproti všem koupelnám, které jsem kdy viděla, byla velmi prostorná. Měl tu velký prosklený sprchový kout, kde byla dokonce i lavička nebo co to bylo.

"Nahoře je vana, neboj," usmál se.

Takže on má v bytě koupelny dvě?

Hustý.

Z krátké chodbičky jsme přišli k jídelnímu stolu, který byl velký na to, že tu Justin bydlel sám. Hned po ruce byla kuchyň, z které jsme přešli do obývacího prostoru. Okamžitě mě očaroval výhled, který byl opravdu dechberoucí. S Kenn v náručí jsem přešla k prosklené zdi a vychutnávala si výhled na město.