Hold On

22. feeling like a crap

HAILEY

- 8:36 a.m. - one week later

Opět utekl celý týden, který byl zase jak jinak než nekonečný a plný trápení. Byla jsem jako tělo bez duše a jediné, co mě drželo nad vodou, byla moje malá Kenn.

Lásku, po které my ženy celý život toužíme od mužů, nám vždy dají jen a pouze naše milé děti. Od nikoho jiného nemůžeme čekat tolik lásky a něhy jako právě od nich. Čekání na to, že vás někdo začne milovat tak moc jako vaše dítě, je pomalá cesta do hrobu.

Shawn se sice snažil, ale náš vztah byl monotónní, zastavil se a přestal se dál vyvíjet. Zasekli jsme se v určitém bodě, ze kterého se budeme těžko dostávat, protože nám chyběla důvěra. Začala jsem přemýšlet o tom, že když jsem podvedla já jeho, tak by klidně mohl podvádět i on mě. A měla jsem i takové podezření. Z té představy mi nebylo vůbec dobře.

Shrnu to. Fungovali jsme spolu, ale nemilovali se.

A co Justin?

Justin byl zřejmě šťastný s Emily podle všech příspěvků na instagramu, kde se s nimi chlubil.

Do očí se mi nahrnuly slzy, když jsem se dívala na poslední příspěvek, kde byla Emily. Psal tam, že ho dělá šťastným a pod tím se objevily radostné komentáře od mé mamky a holek z Kanady, které mu to přály.

Vadilo mi, že nevěděly nic o tom, co jsme s Justinem mezi sebou měli a jak moc jsem kvůli tomu teď trpěla.

Nebo spíš kvůli sobě? Protože jsem si za to mohla z velké části sama.

Moc jsem mu přála vztah, ale ne na úkor toho, že se přestaneme přátelit.

Tak silná, jak jsem si myslela, jsem vůbec nebyla.

Do peřiny jsem si utřela slzy z obličeje, vstala a šla se podívat do postýlky, kde si Kennya spokojeně pochrupovala. Potichu jsem si přisunula židli k postýlce a posadila se. Jen jsem seděla a zírala na můj malý poklad. Byla jsem tak šťastná za to, že se mi narodila a já se mohla snažit o to, abych pro ni byla tou nejlepší matkou na světě.

Alespoň pro ni jsem mohla zkusit být nejlepší.

Z obývacího pokoje se ozval vyzváněcí tón mého mobilu, tak jsem tedy vstala a šla hovor přijmout.

"Ahoj, mami," pousmála jsem se.

"Ahoj, Hailey. Jak se máš?" zeptala se radostně.

Hned za měsíc od Díkuvzdání následují Vánoce, takže mamka v Kanadě zůstala. Proto mi každý den volala, za což jsem samozřejmě byla moc ráda, protože mi vždycky zvedla náladu.

"Dobře," zašeptala jsem.

"Ale nezníš moc dobře. Spíš jako kdybys plakala," řekla starostlivě.

"Ne, to ne. Jen jsem se před chvílí probudila, tak jsem ještě taková rozespalá," zasmála jsem se falešně.

"Tak dobře. A co malá?"

"Ta spinká, takže mám teď chvíli klid," odpověděla jsem.

Jednou rukou jsem držela mobil u ucha a druhou si postavila vodu na kafe.