31. hold on

947 51 35
                                    

HAILEY

- last day of the year

"Panebože," zalapala jsem po dechu, hrudník se mi sevřel a mé tělo pohltila úzkost.

V rozklepané ruce jsem svírala telefon, na kterém jsem sledovala video, které mi poslal Shawn. "To je za to všechno. Za to, jak jsi mi ublížila. Děvko," mluvil během toho, co políval hromadu mých a Kenn věcí benzínem.

Následně to se smíchem zapálil a všechno vzplanulo. Začala jsem plakat a úplně se sesypala na zem vedle postele, opřela jsem si o ni hlavu a plakala. Justin se včera rozešel s Emily a já konečně byla šťastná. S Justinem. Ale jen na chvíli. Shawn mě opět dostal až na dno tak, jak chtěl. Nedal si pokoj. Když už zničil mě, musel zničit i všechny moje věci. Už jsem neměla absolutně nic, jestliže zapálil všechno, co jsem měla u něj v bytě. Na tom videu jsem viděla i postýlku a další věci. Prostě všechno.

"Bože," zavzlykala jsem nahlas.

Na mobilu jsem vyťukala zprávu pro Justina, který si vyjel na procházku s kočárkem a s dětmi, které se dnes ráno vrátily od své mámy Erin.

Justin

iMessage
2:34 p.m.

potřebuji tě, prosím

já už to dál nezvládnu

---

Já s nimi na procházku nešla, protože mi nebylo dobře. Asi jsem v podvědomí tušila, že se stane něco špatného. Vzlykla jsem a pomalu vylezla na postel, kde jsem zabořila hlavu do polštáře a plakala a doufala, že si Justin tu zprávu přečte co nejdříve.

Natáhla jsem ruku do šuplíku u nočního stolku a nahmatala tam plato léků, které jsem měla ještě od té doktorky, jak mi je dala na uklidnění po tom potratu. Dva jsem si vyloupla a zapila vodou. Lehla jsem si zpátky do peřin a koukala do stropu.

Čekala jsem, až zaberou.

Přemýšlela jsem o tom, jestli má vůbec cenu být na tomto světě, když mi osud stále hází klacky pod nohy. Asi mi je souzeno, abych odtud vypadla. O Kenn by se určitě postaral Justin. A věřím, že velmi dobře. Nechyběla bych jí, ani teď mě nepotřebuje. Zvládá to beze mě.

Vzala jsem do ruky to plato léků a prohlížela si ho, jako kdyby to bylo nějaké vysvobození.

Možná, že by mohlo být.

Pomalu jsem začala vyloupávat všechny pilulky a dávat si je na hromádku. Pak jsem si je všechny dala na dlaň a dívala se na ně. To by mohlo stačit.

Když jsem se je oklopila všechny do pusy a chystala zapít, ustaraný Justin vlítl do pokoje.

"Hailey, co se děje?" zeptal se se strachem v hlase a ihned si sedl ke mně.

Jak jsem koukala na jeho vystrašený obličej, léky, které se mi pomalu rozpouštěly v puse, jsem vyplivla zpátky do dlaně a rozplakala se.

"Panebože, Hailey," zalapal po dechu, když viděl to množství pilulek. 

"Ty jsi se chtěla -" ani to nedořekl, protože toho nebyl schopen.

Hold OnKde žijí příběhy. Začni objevovat