Hold On

3. unexpected visitor

H A I L E Y

- 4:37 p.m.

K večeru, když jsme se vrátili z obchodního centra, jsem se věnovala malé Kenn i s Jazmyn, jelikož ta si mou malou dceru naprosto zamilovala. Byla mi schopná vyprávět skoro celou hodinu o tom, jak moc by si také přála děťátko a jak moc se na to těší.

Seděly jsme v posteli, Kenn ležela a my si povídaly.

"A kde má tatínka?" zeptala se mě zvědavě.

"Opustil jí," zašeptala jsem.

Bylo mi divné se o tomhle bavit s dvanáctiletou dívkou, ale přece jen Jazmyn byla na svůj věk velmi vyspělá, proto jsem se rozhodla jí o tom povědět něco víc.

"Jmenuje se Charlie. Měli jsme krásný vztah už od střední. Ale když jsem otěhotněla, tak zbaběle utekl, protože nikdy dítě mít nechtěl," snažila jsem se na sobě nedat znát to, že mě to i teď trápilo.

Neskutečně mě mrzelo, že Kennya asi nikdy nebude mít otce, který by ji bral jako svou vlastní dceru, jelikož Shawn se takto opravdu nechová.

Snaží se kvůli mně. Ale ne kvůli malé.

"Ale až vyroste, tak si Kenn nebude pamatovat, že jí opustil, takže nebude tolik smutná," snažila mě těmito slovy a pohlazením po ruce povzbudit.

Usmála jsem se, i když jsem věděla, že pravdu neměla. Děti viděly ten svět tak jednoduše a proto se tolik netrápily. Vím, o čem mluvím. Jako malá jsem také tátu neměla a ani jsem to tolik nevnímala, protože jsem měla milující maminku a sestru, které mi dávaly vše, co jsem potřebovala. Ani má nejlepší kamarádka Justine ze školky neměla otce, takže jsem si nepřipadala tak divně, když ostatní děti tatínka měly.

Ale v pubertě jsem to začala víc vnímat a také se v tom rýpat, proto jsem z toho pak byla nešťastná. Dokonce jsem žárlila na Alaiu, protože ona si aspoň do doby, než jsem se narodila, tatínka užívala. Cítila jsem se strašně, jelikož jsem si dávala za vinu to, že nás otec opustil. Kdybych se nenarodila, byli by šťastná rodina.

Teď s tím jsem naštěstí tak nějak srovnaná, ale chtěla bych svého biologického otce jednou poznat. Nikdy jsem vůči němu necítila žádnou zášť, protože jsem si říkala, že holt někdo na roli rodiče není připraven ani stvořen.

A já to respektovala.

Víc mě mrzelo to, že s mou mamkou mám podobný osud a moje děti budou prožívat to samé, co my. Ale bohužel jsem nevěděla, jak bych tomu mohla zabránit. 

"A ty jsi s Kenn teď sama?" zvědavě se ptala dál.

"Mám přítele," pousmála jsem se.

"Ale poslední dobou nám to moc neklape," pokrčila jsem rameny.

"Hailey, ty jsi moc krásná. Rozhodně nebudeš mít problém si najít někoho jiného," zasmála se a já s ní.

Tohle bylo opravdu roztomilé a potěšilo mě to.

"Chtěla bych být jako ty. Jsi krásná, hodná a máš tak pěkné miminko," zašeptala s pohledem na malou, která si žužlala paleček.

"Jazzy, ty jsi přece taky krásná a hodná holka. Neblbni. Buď sama sebou, protože tak jsi báječná. Nikdy se nesnaž být jako někdo jiný. Dobře?" podívala jsem se jí do očí, načež přikývla a objala mě.

"Mám tě ráda," zašeptala v objetí.

"Já tebe také," usmála jsem se.

Jsem tu druhý den a už bych tu nejraději zůstala napořád. Vytvořila jsem si tu se všemi dobrý vztah, ale s Jazmyn ten nejlepší.