Hold On

21. bracelet from Justin

HAILEY

- 12:05 p.m. - two weeks later

Vydechla jsem úlevou, když jsem na hodinkách zjistila, že dnes jsem se zpozdila pouze pět minut.

Minulé dva týdny se mi moc nevedlo chodit přesně na čas kvůli péči o Kenn. Většinou před odchodem začala plakat, tak jsem ji musela utěšit, jelikož Shawn si s ní nevěděl rady.

Ano, slyšeli jste dobře.

Shawn se mi poslední dobou snaží hodně pomáhat a v práci si bere směny tak, aby se postaral o Kenn, zatímco já budu v práci. Překvapilo mě to, ale určitě se tím naše problémy nevyřešily. Neříkám, že je to s ním strašné, ale spokojená také nejsem.

Prostě spolu fungujeme a celkem to klape. Víc k tomu nemám co říct.

Ale bylo mi jasné, že to Shawn dělal naschvál. Myslím to zdržování. Moc dobře jsem věděla, že by ji dokázal utěšit. Prostě mě zdržoval naschvál.   Asi aby mě Justin vyhodil. Už několikrát mi totiž Shawn naznačil, jestli bych nechtěla z té práci odejít nebo si najít jinou.

Vtipné na tom bylo, že poslední tři dny o tom hodně přemýšlím, protože Justin se mnou přestal úplně komunikovat.

Komunikuje se mnou pouze, když jde o pracovní záležitosti a kdykoliv se pokusím o navázání jiné konverzace zbaběle uteče.

Chová se jako děcko.

Přijal novou slečnu na pozici asistentky, se kterou přede mnou naschvál flirtoval, z čehož mi bylo vážně smutno.

Proč se snížil k něčemu takovému namísto toho, aby si se mnou promluvil jako normální vyspělý muž a řešil určitý problém. Věci, co ho trápili.

Já to chtěla řešit, omluvit se mu a najít nějaké východisko. Ale on se rozhodl to ventilovat takto a já se nechtěla dívat na to, jak se přede mnou ponižoval. Jak si hrál na někoho, kým nebyl. Jak se přetvařoval a dělal, že o tu slečnu měl doopravdy zájem.

Jenže, co když se nepřetvařoval a o tu slečnu vážně zájem měl?

Sedla jsem si za pult k notebooku, na kterém jsem otevřela dokumenty, které mi Justin poslal, abych vyplnila a poslala dál.

Alex už tu nebyla. Psala jsem jí zprávu, aby na mě nečekala.

"Ehm," odkašlal si Justin.

"Promiň, nevšimla jsem si tě," promnula jsem si spánky a vzhlédla k němu.

"Přišla jste pozdě," řekl přísně.

Na to jsem zapomněla. Justin mi od té doby začal vykat, i když jsme tu byli sami.

Bylo to vážně směšné.

"Jo, o dvě minuty. Víš, že mám dceru," ale já mu nehodlala vykat.

"Přestávají mě ty vaše pozdní příchody bavit a za chvíli to asi přestanu tolerovat," stále si zachovával svou kamennou tvář.

Jednal bezpáteřně, což mě upřímně dost mrzelo.

"Už se to nestane," řekla jsem a vrátila svůj pohled k obrazovce.

"Dal bych si kávu," zamumlal.

Dělala jsem, že jsem ho neslyšela, protože ani nepoprosil a já nebyla žádná služka. Stačil mi doma Shawn.

"Slyšela jste mě?" zvýšil hlas.

"Jo, bože. Slyšela, ale ani poprosit neumíš. Přestaň si na mě vylívat svůj vztek. Proč si nemůžeme normálně promluvit a vyřešit to? Jako dva normální lidé?" zeptala jsem se na rovinu.