Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 30 - Fotbalový tým jde k zemi

Pohled Kristin

,,Slečno, je šest čtyřicet pět. Opravdu byste už měla vstávat." ozval se znovu Jarv a já se znovu nevrle zavrtěla.

,,Dej pokoj Jarve. Nikam nejdu." zabručela jsem a převalila se na záda.

,,Ještěže už tam nemusím." povzdechl si  Ryan a otevřel s úsměvem oči.

Měla jsem na sobě jeho tričko a své pyžamové kraťasy, zatímco on jen boxerky.

Unaveně jsem se na něj otočila. ,,A nechceš tam jít místo mě?"

Na oko se zamyslel, načež se zatvářil lítostivě. ,,To by asi nešlo. Mám tady práci, protože mí dvě šéfový jsou dost přísné víš?" začal a já s úsměvem přikyvovala.

,,Ale přece nemůžou být tak hrozné." zamračila jsem se naoko a položila si svojí hlavu na jeho hruď.

,,No," povzdechl si a přivřel jedno oko. ,,Obě jsou nejlepší zabijáci světa. Jedna z nich je dost šílená a když jí naštveš, tak s tebou praští o zem, že se nestačíš ani vzpamatovat a ze země ti udělá cestu tartarem. Taky je to sebevrah."

,,Ale," znovu jsem se s úsměvem zamračila. ,,Na tebe je přece hodná a milá, ne?"

,,No vzhledem k tomu, že mě před dvěma dny poslala do háje, když jsem jí nabídl společnost, tak to teda nevím, nevím." zatvářil se uraženě a pohrával si s mými vlasy.

,,Protože naivně doufala, že skončíš v posteli s jednou z jejích kamarádek a shodou okolností je to dcera samotný bohyně krásy." řekla jsem a on mi s povzdechem zastrčil pramínek vlasů za ucho.

Posmutněl. ,,Vždyť jsi viděla, jak básnila o tom svým novým příteli. Navíc já si teď taky našel přítelkyni."

Trochu jsem vytřeštila oči. ,,Nemyslíš mě. Že ne?"

Zatvářil se uraženě. ,,Hele to svoje zděšení bys mohla skrývat trochu líp. Ale ne."

,,Tak promiň." usmála jsem se a zvedla se nad něj. ,,Jak bych ti to mohla vynahradit?" zeptala jsem se a obličejem klesla těsně nad jeho.

,,Víš, že jsem ti teď řekl, že jsem si našel přítelkyni?" zeptal se s pozvednutým obočím, ale s chtíčem v očích mě rukou chytil za krkem.

,,A to vadí?" ušklíbla jsem se a políbila ho.

,,No jí by to asi vadit mohlo." řekl potichu, když jsem se na malou chvíli odtáhla.

Ušklíbla jsem se a kroutila nad ním hlavou. ,,Oba víme koho doopravdy miluješ a že to rozhodně nevydrží."

,,A proto jsem teď tady s tebou. Ty jsi neuvěřitelná Starková." oba jsme se zasmáli a převalil mě na záda.

,,To jsi zjistil až teď?" zeptala jsem se pobaveně, ale hned mě umlčel.

,,Musim....do.....školy..." řekla jsem mezi polibky.

,,Ještě chvíli máme." zamumlal mi do úst a už se mi vkrádal pod tričko. A jak jsem mohla odmítnout.

,,Nestíhám! Zase přijdu pozdě! Ryane ty blbí kecy od těch učitelek si budeš poslouchat sám!" nadávala jsem mu, zatímco jsem si za běhu obývákem obouvala sandály na vysokých podpatcích. 

,,Jak za to můžu já?!" ptal se nechápavě, zatímco mě následoval oblečený už v uniformě.

Měla jsem na sobě červený šněrovací crop top, černé trhané džíny, koženou bundu, přes rameno hozený černý školní batoh a v natočených rozpuštěných vlasech usazené sluneční brýle. Oči jsem zvýraznila černou linkou, kouřovými stíny a pusu namalovala rudou rtěnkou.