Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 31 - To tě k tý posteli máme přikurtovat?!

Pohled Natashy

Probouzím se vinou hluku a ranních paprsků slunce.

,,Co se tady dělo?" uslyšela jsem hlasy a pomalu otevřela oči.

Ležela jsem na zádech a Kristin ležela schoulená a přitisknutá u mě s hlavou na mém rameni. Já jí pevně objímala.

,,To nevim, ale Kristin nevypadá úplně nejlíp." poznala jsem po hlase Ryana

,,Ještě aby vypadala po tý noci." zabručela jsem a otevřela oči.

,,Co jí je?" přihnal se ke gauči Ryan s Mariou potichu, aby nikoho nevzbudili.

,,Co by. V noci měla skoro čtyřicet pět." zívla jsem si a hladila jí po zádech.

,,Proč jste nás nevzbudili?" zeptal se Ryan nechápavě.

,,Zvládli jsme to sami. Navíc rvát furt do ní Ambrózii s nektarem a kapačky neni dobrý. Je to normální chřipka, kterou prostě musí vyležet." řekla jsem a otočila na ně hlavu.

,,Bože. Jak jí je?" zeptala se mě Maria.

,,Zatim pořád spí. Snad bude ještě dlouho. Z tý vysoký horečky trochu blouznila." mluvila jsem potichu

Natáhla jsem se pro teploměr. Opatrně jsme jí sundala šátek. Změřila jsme jí a podívala se na výsledek.

,,Čtyřicet rovných. To je skoro o pět stupňů dolu." povzdechla jsem si a položila ho zpět. ,,Kolik je?" zeptala jsem se jich.

,,Čtvrt na osm." informoval mě Deny, který stál celou dobu za linkou.

,,Podáte mi někdo prosím mobil?" poprosila jsem a Maria se hned otočila k lince.

,,Tady." podala mi ho Maria a z pokojů se začali trousit ostatní.

Zhluboka jsem se nadechla a vytočila Tonyho. Začne vyšilovat. Tím si jsem jistá.

Po chvíli to zvedl.

,,Natasho? Děje se něco?" zvedl to rozespale.

,,Jo, docela jo. Jenom ti oznamuju, že Kristin do školy nejde." řekla jsem a čekala na jeho reakci.

,,To si umanula zase nějakou misi?" rozčílil se.

,,Ne. V noci měla vysoký horečky a teď konečně spí." vybalila jsem to na něj rovnou.

,,Cože?!" vyštěkl až jsme si musela dát mobil dál od ucha.

,,Teď jsem jí měřila a má čtyřicet. Kleslo jí to skoro o pět stupňů, takže už je to dobrý. Má silnej kašel. Musela se nachladit, jak ležela v oceánu a pak v tý řece. Taky jak jí pak vyplavila na břeh a nevíme, jak dlouho tam v tý zimě ležela. Má normální chřipku, ale vyleží se z toho a bude v pohodě." snažila jsme se ho uklidnit, aby neměl takový strach.

,,A-a jak je jí teď?"

,,Spí. Usnula až kolem půl pátý ráno."

,,Dobře. Hned tam přijedu."

Povzdechla jsem si. ,,Tony klid. Buď s Pepper a přijeď třeba na chvíli odpoledne. Bell teď stejně bude spát. Je hodně vyčerpaná."

,,Dobře. Asi se nemusim ptát, kdo se o ní postará, co?"

,,To nemusíš. Celej tejden se od ní nehnu."

,,A mě nadává, že jí furt stojim za zadkem."

,,Jenže ty jí nebereš na mise." ušklíbla jsme se.

,,No to máš pravdu." povzdechl si. ,,Ručíš mi za ní. Jasný?"