Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

7. Do všech hlubin Tartaru...

Zdravím všechny své čtenáře a čtenářky. Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat za tak pozitivní ohlasy a doufám, že se vám příběh bude líbit i nadále. Ale mám na vás velký dotaz. Pracuji už na třetím díle Kristin Stark a chtěla bych se vás zeptat, jestli chcete, aby tam byli i části 15+ nebo bez nich, ale dvě z nich už mám napsané a rozhodně tam zůstanou, tak jestli v tom i nadále pokračovat, nebo svou fantazii v tomto směru radši utnout. Pište do komentářů a těším se na další vaše ohlasy. Dnes vyjdou ještě další dvě kapitoly, protože jsem minulé dva dny nevydala nic. Teď už si ale užijte příběh a pak dejte vědět do komentářů. Mám vás všechny ráda.

Čtyřhodinové bloudění po lese konečně přineslo své ovoce až u jedné lesní chaty, u níž jsme ukradli červený Jeep, v němž jsme právě mířili zpět do New Yorku. Steve byl zticha a Natasha ležela na zadních sedadlech. Vzbudila se jen pár minut po výbuchu, ale zřejmě měla střední otřes mozku, proto jsem jí zakázala chodit. Steve jí nesl celou dobu a překvapivě ani jeden neprotestoval. Bylo toho na nás všechny až moc, aby kdokoliv z nás něco namítal.

Pomalu se rozednívalo a mě už z toho ticha bylo více než těžko. Schránka s mými emocemi se vzpírala ocelovým zámkům, já je ze všech sil držela po hromadě. Už se pomalu rozednívalo, tupě jsem zírala před sebe na cestu už celou hodinu jízdy, ale vůbec nevnímala ubíhající krajinu.

Cukla jsem sebou, když Steve konečně promluvil, ovšem velice podrážděně. ,,Jak je to se smrtí Howarda a Marii Starkových?" Nijak jsem nereagovala. ,,Kristin, teď jsme kvůli tomu málem umřeli, takže by bylo dobré to vědět."

,,Steve," Natasha zezadu zaúpěla. ,,Nenuť jí do toho."

Steve sevřel volant, až mu zbělali klouby. ,,Je člen týmu a očividně toho o ní víme málo na to, abychom jí věřili. Mám právo to vědět."

Zavřela jsem oči v naději udržet příval slz. Zabolelo mě u srdce, že mi nevěří. Nikdy jsem si to neodpustila a to, že mě kvůli tomu odsuzuje.... Měla jsem s tím počítat.

,,Winter Soldier neměl za úkol je zabít, ale přivést i se sérem supervojáka živé." Otevřela jsem oči a několik slz si našlo cestu ven. Díval se na cestu a bedlivě poslouchal. ,,Drželi je, myslela jsem si, že v Rudé Komnatě, teď je jasné, že to byla Hydra. A že se nějakým způsobem spojili s Komnatou." odmlčela jsem se a sbírala síly.

Steve povolil sevření volantu a už podstatně klidněji se mě zeptal: ,,Jak se dostali k tobě?"

,,Jak asi." odfrkla jsem si. ,,Když mě zajali, neviděli pro ně lepší osud, než aby je zabila jejich vlastní vnučka."

,,Asi to nebylo jen tak, viď?" povzdechl a jeho pohled zjihl.

Zavrtěla jsem hlavou a popotáhla. ,,Buď bych byla mrtvá já i oni, nebo jen oni. Dali mi na výběr. Proto jsem to udělala rychle, abych jejich utrpení co nejvíce zkrátila. Nedokázala jsem se dívat na jejich zubožené tváře. Vypadali hrozně." rozvzlykala jsem se, jelikož toho na mě začalo být příliš.

Steve sundal ruku z volantu a sevřel v ní mou dlaň. ,,Udělala jsi, co bylo třeba."

,,Stejně mě pak zbili." vyhrkla jsem. ,,Podle mých nadřízených to bylo příliš rychlé, proto jsem trpěla já. Nikdy si ale jejich smrt neodpustím."

Stiskl mě pevněji a já mu za ten projev soucitu byla vděčná. Za tu oporu, kterou jsem v něm měla. ,,Jak moc tě zbili."

Odhrnula jsem si z tváře rozcuchané špinavé vlasy. ,,Upadla jsem do bezvědomí, ale až je B- Winter Soldier zastavil." Sakra, na tohle si musím dávat pozor. ,,Dal mě zase do pořádku. Kdyby tam nebyl, nebyla bych tady ani já."