Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 12 - Kdo jsi? A neni to jedno?

Do velkého dne mě probudil Jarvis na můj včerejší rozkaz.

,,Slečno, je 7:00. Měla by jste vstávat."

Já pomalu otevřela oči a pomalu si sedla. Protáhla jsem se a zadívala se na ranní Monako.

,,Proč tak brzo?" zavrtěl se vedle mě nevrle Ryan. 

Já se na něj otočila. ,,Musim se připravit na závod." usmála jsem se šťastně.

,,Proč ty?" podíval se na mě nechápavě promnul si oči. Ležel pod peřinou jen v boxerkách a já jen v kalhotkách a jeho triku.

,,Slíbíš mi, že to co ti teď řeknu, nikomu neřekneš?" lehla jsem si na břicho a opřela se o jeho hruď. 

,,No, asi jo." přikývl zamračeně a zkoumal mě podezíravým pohledem. ,,Starková, co chystáš?"

Já se uculila. ,,Kdo myslíš, že včera jel tu kvalifikaci?" 

,,Nooo," zamyslela se a pak mu to došlo. ,,To snad nemyslíš vážně. Takže loni tvuj otec a letos ty?!"

,,No tak za prvý. Jsem tisíckrát lepší řidič než táta a za druhý, už nám nehrozí útok Vankem." bránila jsem se.

,,Dobře neřeknu to. Ale mam podmínku." významně se na mě podíval a začal mi rukou prohrabávat vlasy.

,,Sem s ní." zavrtěla jsem se a přisunula se blíž.

,,Můžu bejt v boxu." díval se mi do očí.

Já se usmála. ,,Samozřejmě. Protože před Pepp by jsi se prokec. Musí se to dozvědět úplně těsně před, aby mi to nezatrhla."

,,Seš magor." uchechtl se a zářivě se usmál.

,,Já vim." řekla jsem a to už jsem ho začala líbat. 

,,Ale teď ještě nějakou chvilku máme." ušklíbl se do polibků a všechno oblečení šlo dolu.

,,Uvidíme se po závodech." loučila jsem se s Pepp, Stevem, Molly, Nicol a Happym. Ostatní šly s námi do boxů.

,,Jestli tě uvidim sedět v jednom z těch aut, tak spíš celej měsíc na gauči." probodávala Pepper pohledem tátu, když se loučili. 

,,Neboj se." usmál se na ní. ,,Mě v něm rozhodně neuvidíš." povzdechl si a dal jí pusu na rozloučenou. 

Oni odešli na pokoje se převléct do slavnostnějšího oblečení a my se vydali na dráhu. Jsme po dřívějším obědě a je jedenáct dopoledne. Za tři hodiny začíná závod.

,,Ta tě zabije, až tě tam uvidí." uchechtla se Nat při cestě z hotelu.

,,Ne jenom to. Ta jí vystěhuje. Loni Tony, letos Kristin. Kdo se hlásí na příští rok?" utahoval si z toho Clint.

,,Až vyhraju, tak jí to přejde." usmála jsem se a šli jsme dál k dráze. 

Došli jsme dovnitř boxů a pustili jsme se do porady o taktice a rozboru jízdy ostatních závodníků.

Právě jsem se znovu dorzcvičila, stáhla vlasy do copu, horní část kombinézy jsem měla svlečenou, Ben - Simonův fyzioterapeut vzal mé věci a připravila se na závod. Prošla jsem do boxu mezi mechaniky a ještě s nimi prohodila pár slov. Před několika minutami jsme měli zahřívací kolo a pak odešli ještě do motorhomu.

,,Vettel dominuje agresivní jízdou. Hamilton má nejrychlejší auto a prakticky za posledních šest závodů neudělal jedinou chybu v technice jízdy." promlouval ke mě ještě táta, při cestě na startovní dráhu, kde stály monoposty na svých startovních pozicích. Šel s námi ještě jeden z mechaniků. ,,Bottas mu kryje záda a dávej si na něj pozor, když se ocitneš u obou na jednou. Při startu si dej pozor a radši se do ničeho nepouštěj. Je tam vždycky nejvíc nehod."