Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

5. Nikdy mi nebylo líp

Pohled Kristin

Probouzím se do pohodového nedělního rána při otevřeném oknu a za zvuků vln bijících o břeh. Otáčím se k oknu a pozoruji vzdalující se oceán. Protahuji se a užívám si ranní vzduch pobřeží. Kéž by takové ráno mohlo trvat věčně. Jaké to asi je probudit se a vědět, že to bude jen zase další všední den? Že vás nepošlou na misi, nebo se neocitnete pod mimozemskou invazí? Už si to ani nepamatuju.

Bohužel mou ranní idylku narušil zvuk zvonícího telefonu. S nelibostí jsem se otočila ke stolu a vzala ho do ruky. Ani jsem se nedívala na displej a přiložila si ho k uchu.

,,Starková." zabručela jsem a lehla si zpět na záda.

,,To je mi ale milé přání dobrého rána." ozvala se z druhé strany telefonu Natasha už poměrně čilá, ačkoliv brzké vstávání nesnášela stejně jako já.

,,Ty se ještě divíš, když mě budíš tak brzo?" zabrblala jsem nevrle a promnula si oči. ,,Co se děje? Doufám, že jde o život. Je osm ráno a je víkend."

,,Docela jo. Máme nástup na misi. Za deset minut tě vyzvednu, pak pojedeme pro Steva. Obsadili Lemurian Star."

Zarazila jsem se. V tu chvíli jsem byla vzhůru a v plném pozoru. ,,Přes jakou voláš linku?"

,,Přes tvou chráněnou."

Zamračila jsem se a posadila se. ,,Takže to Fury spustil."

,,Vypadá to tak. Ty teď pohni, za deset minut jsem u tebe." řekla a položila to.

Vystřelila jsem z postele do šatny. Oblékla jsem si černé džíny, černé upnuté triko s krátkým rukávem, černé ponožky, černé spodní prádlo Tommy Hilfiger a zaběhla do koupelny. Bleskově jsem se převlékla, udělala ranní hygienu, vlasy nechala volně rozpuštěné rovné a dala si lehké líčení, černé linky, řasenku a lesk na rty.

Vůbec se mi to nelíbilo. Pokud Fury spustil svůj plán, v S.H.I.E.L.D.u to muselo jít slušně do kytek. Očividně se dozvěděl nové informace, které nám prozatím nesdělil, což mě znepokojovalo o to víc. Kromě toho, má za pár dní startovat projekt Insight, o kterém vím jen to, jaké motory do lodí použili, jelikož je navrhoval táta.

Zaběhla jsem zpět do šatny. během několika sekund veškeré mé zbraně byli pevně připevněné na svých místech, i v nízkých černých kozačkách, které sami o sobě byli velice dobrou zbraní. Hlavně když při kopnutí umíte dobře mířit. Černou bundu jsem nechala rozepnutou a vyběhla z pokoje dolu se rychle nasnídat.

,,Kam se tak ženeš?" Pepper se na mě usmívala z poza linky zrovna ve chvíli, když jsem klopýtla a schody málem sletěla obličejem napřed.

Zaklela jsem a srovnala krok, který byl spíš během. Zvedla jsem zrak a uviděla tátu sedícího u stolu společně s rodiči Pepper.

Výborně, to mi tak chybělo.

I když vypadali v klidu a byli oblečení do džínů a triček, pohled Lydie mi napovídal, že se mnou zdaleka neskončila. Odvrátila jsem od ní pohled a usmála se na tátu.

,,Zahlásili misi, nevím přesně o co jde, ale Natasha mě za chvíli vyzvedne." zalhala jsem a přiběhla k Pepper. Naklonila jsem se k ní a zkoumala, co dobrého mě čeká k snídani. ,,Mmm, to voní."

S úsměvem se otočila. ,,Tady." podala mi plný talíř spolu s teplou kávou.

,,V klidu si to sněz." pokynul mi táta na místo vedle něj a já se na jeho pokyn usadila naproti té ježibabě. ,,Počítám, že moc času na jídlo vám nedají."