Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

4. NE! Neštve mě to Starková!

Pohled Kristin

Uslyšela jsem šílený křik. Vyletěla jsem do sedu a během sekundy byla naprosto vzhůru. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. V následujících pár sekundách jsem rozeznala Lydii. Oddechla jsem si a praštila zpět sebou do polštářů. Byla jsem ve svém pokoji a sama. Usínal se mnou táta, ale zřejmě už dole řešil další výlev té ježibaby.

Promnula jsem si oči a povzdechla si. Včera to byl velmi náročný den a já si dnes ještě potřebovala odpočinout.

,,Jarvisi, kolik je hodin?" zívla jsem si.

,,Je čtrnáct nula osm. Spala jste dlouho slečno." 

U všech bohů. To jsem spala tak dlouho? Přesto jsem stále cítila únavu. Ten spánkový deficit jsem potřebovala dohnat. Cítila jsem se sice podstatně lépe, ale pořád to nebylo ono.

Zaplavila mě úleva. Táta i Pepper mi odpustili. Nedokázala bych si představit, co bych dělala, kdybych je ztratila. Asi by vše ztratilo smysl.

Zatřepala jsem hlavou a zvedla se. Nazula jsem pantofle a rozešla se za sílícím křikem.

Takový křik jsem od Pepper ještě nikdy neslyšela. Tedy párkrát, když se táta několikrát málem zabil. Pomalu jsem došla ke schodům a sledovala scénu uprostřed obývacího pokoje. Celou tu dobu jsem slyšela křičet tátu s Pepepr, zatímco Lydia jen klidně odpovídala. Bylo to divné, když ještě před pár minutami zavřeštěla tak, že mě to vzbudilo.

Pepper mrskla rukama, jak to dělává, když je vážně rozzuřená. ,,Do toho vám nic není!"

Cukla jsem sebou.

,,Ale je, holčičko. Včera-"

,,Neříkej mi holčičko!" přerušila svou matku.

Lydia semkla rty, ale přešla rty. ,,Včera neslušně odešla od večeře a skočila z útesu. To my nepřipadá bezpečné, ani normální. K tomu tvůj povedený přítel okamžitě skočí za ní v tom obleku zkázy a na hodinu se vypaří bůh ví kam."

,,Věděla jsem, kde jsou a co dělají." odsekla. ,,Od čeho myslíš, že máme Jarvise?"

,,Ten stroj také vypovídá sám o sobě." odfrkla si. ,,Jakmile se vrátí, odkráčí do pokoje a během naší diskuze začne pro nic za nic šílet, aby si upoutala vaší pozornost." usmála se, jako posedlá Hádem. Mé ničení ji očividně velice těšilo. ,,Je to monstrum, které-"

Táta zrudl vzteky. ,,Opovažte se tu větu dokončit!"

Lydia přešlápla a založila si ruce na hrudi. ,,Vše jen hraje, aby pak zničila nás všechny."

,,Že to hraje?!" táta na ní už doslova řval, zatímco Pepper na svou matku hleděla neschopná slova. ,,Každou noc se budí vinou nočních můr ze vzpomínek, které má z Rudé Komnaty?! Kde jí, bijí, kopou, ničí, to je podle vás vše jen hra?!"

Lydia se zasekla v pohybu a úsměv jí spadl z tváře. Stále mi to ale od ní přišlo hrané. Přesto se jí dostali pod kůži, což jí bylo značně proti srsti. Její manžel vypadal opravdu zaskočeně celý nesví. U ní jsem ale upřímnost necítila. Něco stále s ní bylo špatně a já netušila co. Budu si na ní muset dát mnohem větší pozor, než jsem si doposud myslela.

Pomalu jsem se rozešla dolu. ,,Museli jste tak křičet? Ještě bych se ráda prospala."

Jako jeden se na mě všichni obrátili. Atmosféra byla tak hustá, že jsem na chvíli zaváhala ve svém sestupu. Nakonec jsem ale došla až k nim.

Táta zjihnul. ,,Promiň, Bell." přišel ke mě a vtáhl mě do obětí. ,,Nechtěli jsme tě vzbudit."

Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla se. ,,To je v pohodě. Večer bych neusnula, kdybych spala ještě déle." rozešla jsem se do kuchyně a ignorovala nabručenou Lydii. ,,Máme něco k jídlu?"